Never say "Goodbye" |Prolog

Komentář autora: Přináším novou kapitolovou FF povídku na téma The Originals, doufám, že se bude celá líbit. 

O povídce:

Elijah a Hayley žijí spolu spokojeně spolu s Hayleninou dcerou Hope v New Orleans a užívají si života. Klaus zapomněl na Caroline a zamiloval se do krásné čarodějky Daviny. Marcel podlehl obávanému vlčímu kousnutí.

Dosud klidné město New Orleans začne sužovat sériový vrah, který vyvražďuje upíry. Kdo to je a jak to, že se nenechá dopadnout?

A ještě k tomu všemu se ve městě ocitá Petrova dvojnice. Amara a Tatia jsou mrtví, Katherine a Elena to nejsou, tudíž Elijah dochází k závěru, že jde o nějakou novou. Ta se brzy dostane do světa nadpřirozených bytostí. Je silná a odvážná, nebojácná a drsná. Svou krásnou někomu učaruje, ale komu? Kdo kouzlu dvojnic podlehne tentokrát? Nebo se bude minulost opakovat?

Mystic Falls, 10. století

,,Niklausi, napij se!“ rozlehne se místností hromový hlas Mikaela Mikaelsona, otce čtyř synů a jedné dcery. Jeho třetí syn, Niklaus, při zvuku hlasu svého otce ztuhne strachem. Niklaus nechápe, ale kdo by to chápal? Mikael na svých pět dětí pomocí čarodějky Ayanny uvalil kouzlo, ze kterého se později stane prokletí, svázané mocí slunce, životem bílého dubu a sílou dvojnické krve. Díky kouzlu mají být Mikaelovi děti silné, nedotknutelné.

Už zbývá jen poslední část rituálu, tudíž napití se dvojnické krve. Nejprve byla Rebekah, poté jeho starší bratr Elijah a teď je na řadě on. Krev ho sice láká, tak moc, více než co jiného, ale nedokáže to, nedokáže se napít krve z dívky, kterou tolik miloval.

Krásná Tatia, tak Niklause svou krásou tak uhranula. Niklaus dříve nikdy a k nikomu nic takového nepocítil.

Touha zvítězila nad láskou a niklaus, hnán přirozenou touhou, uposlechne otcova rozkazu. Se sílou a rychlostí, o nichž nevěděl, že je má, se přesune k jeho milované, Tatie.

,,Omlouvám se,“ zašeptá směrem k Tatie a přiloží svá ústa k tržné ráně na Tatiino zápěstí. Dívka vykřikne bolestí, ale Niklaus, pohlcen silnou euforii, si křiku nevšímá.

Niklaus nikdy dříve neochutnal nic tak dobrého, tak slastného a tak podmanivého, než je krev jeho milované.

Niklaus by takto, zakousnutý do Tatiina zápěstí, mohl setrvat navěky, ale jeho otec jej od Tatii odtrhne a Niklaus se té změny zalekne. Svět bez přísunu krve je holý a temný, chudý a bezmocný. Niklaus chce víc, chce další dávku krve, ale ta mu není dopřána, o to se jeho otec postará. Drží Niklause u stěny, zatímco se jde niklausův starší bratr Finn napít Tatiiny krve. Niklausovi se nelíbí, když vidí, jak Tatiinu krev pije někdo jiný, než on sám, a proto se začne otci vzpírat.

Ačkoliv použije všechnu svou starou i nově nabytou sílu, které v sobě má, otce však nepřemůže, je silnější než on a niklaus si s tím láme hlavu, je to přeci on, kdo dostal novou sílu, a ne jeho otec. Niklaus se ale nevzdává, nepřestává proti otci bojovat.

,,Přestaň Niklausi,“ zavrčí na něj jeho otec.

,,Nikdy!“ opáčí Niklaus stejným způsobem. Mikael na svého syna zavrčí, zní to jako zvíře. Rychlým, velice rychlým a téměř nepostřehnutelným pohybem Mikael zvedne ruce k Niklausově hlavě a jedným rychlým pohybem zlomí svému synovi vaz.

Ačkoliv Mikael svého syna nenávidí, dobře ví, že jeho čin není pro Niklause konec. Mikael přejde ke svému druhorozenému synu Finnovi a odthne ho od Tatii, jelikož Finn neprojevuje vůči svému otci odpor, mikael nemusí na něj používat násilí.

Mikael je za Finnovu loajalitu vděčný, za to Niklausovu divokost z celého srdce nenávidí. Je si dobře vědom toho, že není Niklausovým biologickým otcem a to mu dává další důvod, proč ho nenávidět. Nikdy to Esther, své ženě, zas tak úplně neodpustil, ale nikdo to neví, ani ona.

Teď přichází na řadu poslední z pěti sourozenců, nejmladší kol. Ten stejně jako Niklaus dělá problémy, ale ne zas tak velké, aby ho jeho otec nemohl zkrotit. I Kol s malinkým odporem ustoupí a Mikael přejde ke dvojnici, Tatie, a dívá se na její omámené tělo a svým novým sluchem slyší, jak jí srdce pomalu přestává tlouci, ale pořád se drží naživu.

,,Hotovo,“ zamumlá Mikael, i přestože ví, že ho ostatní slyšeli.

Mikael vytáhne zpoza opasku svou dýku a jedním plynulým pohybem ukončí dívčin život. Mikael za sebou slyší tlumený výkřik své jediné dcery, Rebeky, a zalapání po dechu svých synů.

Nevšímá si jich a s radostí sleduje, jak z dívčina podříznutého hrdla tryská krev.

,,Zabiju tě. Jednou,“ zamumlá Niklaus, který se mezitím probral, aniž by tušil, že ho jeho otec slyší.

Ne, nezabiješ, protože to budu já, kdo toho druhého zabije, pomyslí si Mikael a odejde z místnosti, aniž by svým dětem věnoval jediný pohled, vyhledat Esther, aby mu s něčím pomohla.