pátek 16. ledna 2015

Prasklina

Začalo to pomalinku. Kousek po kousku. Nejdřív jako slabý vánek. jen pár slov. Pak se to začalo stupňovat, jako když se vánek mění v větřík. Už to nebyla jen slova, ale i myšlenky, sny, naděje a touhy. Vztah rostl, jako houba po dešti, rychle, vytrvale, do strmého kopce a pak už to nebyl ani vánek, větřík ani vítr. Byla to vichřice.

Nejdříve to byly Upíří deníky,
pak naše vlastní povídky,
které jsme psaly,
nebo aspoň psát snažily.
Dnes? Možná to jsou knihy
a příběhy v nich.

Byly jsme pořád spolu, neustále. Nebo aspoň tak spolu, jak to v kyberprostoru být může. Pouhé kamarádství, pouhé dopisování nahradilo něco více. Něco ryzejšího a silnějšího. Byly jsme nerozlučné, jako Křemílek a Vochomůrka, jako Mach a Šebestová, jako Voskovec a Werich. Nic a nikdo nám namohl zabránit v tom, psát si dál. Protože kdyby nás od sebe rozdělili, rozdělili by od sebe dvě části duše, dvě části srdce, dvě části těla - které bez sebe fungovat nemohou.

Vždy nás něco spojovalo
a vždy to bylo něco jiného.
Naše přátelství vždy přetrvalo,
jenže se něco pokazilo.

Do našeho vztahu zasáhla žárlivost. A ačkoliv jsme si to ani jedna neuvědomovala - i touha hádat se. Nechtěly jsme se vzdát svého názoru, nechtěly jsme ustoupit. A to vše bylo špatně.

Špatná slova následují vztek
a hned se zbortí celý svět.
Zazvoní zvonec
a přátelství je konec.

Několik dní - nebo to jsou snad týdny či měsíce? - to vše dobré vymizelo. Byla tu jen prázdnota, která po ní zbyla, která zbyla po jejím odchodu. Po jedné velké hádce už nikdy nic nebude jako dřív. Slzy, vztek, zklamání... 

Ačkoliv nás sužovala nejedna hádka,
pořád jsi moje kamarádka.
"Best friend forever," však to znáš,
jediná z mých přátel, tuto nálepku máš.
Pojďme dostát tomu poslednímu slovu
a společně ukážeme světu,
že nás nikdy nic nerozdělí.

Doufám, že, ať už teď nebo později, to dáme do pořádku, že si společně splníme jeden z mnoha našich snů, který už si našel své místo na papíře, coby povídka, ale v našich životech ještě ne. Doufám, že slovo forever splní svůj účel a je mi jedno, co na cestě za tím, budu muset strpět, protože ona za to stojí.

Je to jako prasklina ve zdi, kterou ale lze zasádrovat. Jen to chce snahu.
Je to jako špatně znějící nota v písni, s trochou snahy ji ale jde opravit.
Je to jako špatně sednoucí věta v povídce, ale i ta jde změnit.



Od té doby, co jsem ten úžasný obrázek dostala k svátku a narozeninám, ho pořád mám na tapetě PC.
Sice jsem nedokázala ten náramek nosit, ale pořád ho mám na očích a neustále mi připomíná ty krásné časy. Hodiny, hodiny a hodiny psaní smajlíků. A nejen to, i vše ostatní. Všechny naše povídky, tvou knížku i naše sdílené myšlenky.

neděle 3. srpna 2014

Paní s lampou

Není to zas tak úplně povídka, jak se na první pohled zdá, ale spíše má představa nějaké skutečnosti. Ve škole jsme v dějepisu učili o Krymské válce a příběh Florence Naghtingalové do něj zahrnuli. Představa byla napsána někdy v červnu. :)

pátek 1. srpna 2014

Štěstí je jako korálky III

Tato kapitola se mi svým způsobem líbí. Má více slov, než obě předchozí dohromady, což považuji za veliký úspěch. :D Nechte si líbit. :)

Party

čtvrtek 17. července 2014

Never say "Goodbye" |4. kapitola

Nová kapitola. Snad se bude líbit. ;) 
Nyní jsem v Paříži, ve Francii, a tento příspěvek přidávám dopředu. ;)

neděle 13. července 2014

Never say "Goodbye" |3. kapitola

Omlouvám se, že po tak dlouhé době, ale jsou prázdniny. :D
Snad se bude líbit. ;)

pátek 4. července 2014

Novinka...

Ano, vidíte dobře. Blog prodělal veliké změny, co se týče vzhledu. Doufám, že se líbí, dala jsem si záležet. ;)

úterý 1. července 2014

Shrnutí k 1.7.

Rozhodla jsem se hiatus ukončit, protože se mi po blogu hooodně moc stýská. :D
No nicméně, vytoužené prázdniny jsou (konečně) tady. Po dlouhých a útrpných deseti měsících plných testů, písemek, zkoušení a domácích úkolů si dvouměsíční volno určitě zasloužíme. :D
Někdo si přes prázdniny vyrazí na dovolenou k moři, někdo někam do vnitrozemí naší krásné tuzemské přírody a někdo zůstane doma a každý den bude čučet na monitor kompu. Mě se nevyhne ani jedna z těchto tří variant.
Poprvé v životě pojedu do Francie, do Paříže, a už se moc těším. :3 Ale na pět, krátkých pět, minut jsem myslela, že nakonec nepojedeme. Bylo to v pátek 27.6. Mamka řekla, že jí prý volali z agentury, že mají špatnou zprávu. V té chvíli už jsem si myslela, že se můj sen rozpadne na milion kousíčků. Na chvíli to tak skutečně vypadalo. Prý ji volali kvůli špatné zprávě.
Během té chvíle se mi hlavou prohnali různé scénáře, co se mohlo stát.
Prý museli zájezd zrušit pro nedostatek zájemců.
Chvíle napětí.
Ale že můžeme jet jiným zájezdem, podobným, na šest dní místo pěti. A za stejnou cenu.
Problém byl ale v tom, že odjezd není přímo z Pardubic, ale z Prahy.
Pokecali jsme si a a nakonec jsme se rozhodli, že tedy pojedeme.
Super! Jede se patnáctého a na šest dní.
Pak určitě celá rodina podnikneme pár výletů po ČR a hodin strávených u kompu bude taky nemálo.
A teď k těm povídkám. Utrpěla jsem velkou ztrátu na povídkách, ale už jsem se z toho víceméně vzpamatovala, takže.
Hra Stínů je pozastavena - je mi to líto, ale jednou ji určitě dopíšu. ;)
Never say "Goodbye" - budu psát nadále, protože se mi nápad velice líbí.
Štěstí je jako korálky - té se zatím budu věnovat nejvíce. Druhá kapitola byla zveřejněna dnes a další na sebe nenechá dlouho čekat.

To je asi vše, jestli máte jakékoliv dotazy, stačí se zeptat. :)

Štěstí je jako korálky II

Druhá kapitola je jen o kousek delší, než ta první a doufám, že i tentokrát se bude líbit. :)