sobota 17. května 2014

Hranice




,,Jonasi,“ slyším zvolání své milované. Hned se za tím líbezným hlasem otočím a už ji vidím. Vidím mou Natalii. Její zrzavé vlasy do půli zad se lesknou ve slunečních paprscích. Natalie se ke mně dlouhými kroky blíží a já jsem rád, že ji opět vidím. Že vidím její zelené oči. Jsou zelené jako smaragd.
Musím se usmát, jsem šťastný, tak moc, ale tato nálada mi bohužel nevydrží dlouho.
Natalie se netváří zrovna šťastně, na naopak smutně.
Když je Natalie blíže, zjišťuji, že má opuchlé oči, asi od pláče.
,,Nat… co se stalo?“ Natalii z oka steče slza a místo odpovědi mi padne do náruče a rozvzlyká se.
Mé srdce se rozpadne na několik kusů. Má Natalie přeci nemůže být nešťastná. Opravdu netuším, co strašného se mohlo stát.
Za tu dobu, co ji znám, jsem ji viděl brečet jen jednou a to, když jí umřela babička. Doufám, že ji neumřel někdo další.
Nechám Natalii si položit hlavu na mé rameno a pevně ji obejmu. Když její vzlyky ztratí na intenzitě a její tělo se přestane třást, odtáhnu si ji od těla a pohlédnu do jejích očí. Má rozmazanou řasenku, ale i přesto je dokonalá jako vždy.
,,Co se děje, Nat? Řekni mi to prosím.
,,Jonasi, bude se mi stýskat, budeš mi chybět.“ Nechápu to, proč by se jí mělo stýskat? Proč by jsem ji měl chybět, když tu pro ní jsem a navěky budu? Nikdy bych ji neopustil.
,,Stěhujeme se do New Yorku.“
Nikdy bych ji neopustil, ale ona opouští mě.
Jako kdyby mi vyrvali srdce z těla. Nemohu se nadechnout, mám pocit, že se dusím. Nenalézám slov ani energii potřebnou k pohybu.
Natalie, má Natalie, jediná, kterou jsem kdy miloval, mě opouští.
Natalie se postaví na špičky a jemně mě políbí na čelo.
,,Budeš mi chybět, ani nevíš ja moc.“ Odmlčí se a sklopí oči k zemi. ,,Napiš mi prosím. Miluju tě.“
Konečně nalézám hlas. ,,Ne, Nat, prosím…“
,,A navždy budu.“ S tímto se Natalie otočí a odkráčí pryč. Z oka mi vyteče slza a já vím, že není tou poslední.
Stojím tam, pořád na tom stejném místě, ačkoliv slunko zaleze za mraky a rozprší se.
Dopadají na mě kapky a já vzpomínám. Na ty časy prožité s Natalii.

Nikdy bych ji neopustil, ale ona mě ano.

5 komentářů:

Děkuji za každý komentář :)