neděle 20. dubna 2014

Setkání

V sobotu 19. dubna jsme, já a moje rodina, jeli na výlet do ZOO ve Dvoře Králové nad Labem. A já by jsem si z toho dne chtěla navždy uchovat jednu momentku a tak jsem se rozhodla ji sepsat.
Příběh je psán podle skutečné události a nic v něm není změněno. Vše je podle skutečných faktů.
Věnováno dívce ve fialovém tričku a bez předních zubů.

19. dubna 2014 ZOO Dvůr Králové nad Labem
Po ucházejícím obědu v podobě smaženého sýru a bramborovou kaší v restauraci U lemura jsme se já a moje devítiletá sestra Karolína vydali na hřiště pár metrů od restaurace. Kája bez zaváhání zamířila k jedné ze čtyř houpaček, já jsem ji následovala. Kája se vyhoupla na houpačku a začala se houpat. Po velmi krátké chvíli si začala stěžovat, že houpačka prý moc vrže. Já to však neslyšela. V tom ruchu a s mým sluchem ne, a tak jsem ji poprosila, aby mě tam pustila, že bych to mohla za pomocí těch vibrací slyšet (nebo spíše cítit). Překvapivě mě tam ochotně pustila a rozeběhla se k jakési provazové pyramidě. Já jsem se posadila na houpačku a hned s prvním zhoupnutí jsem mohla ocenit pravdivost sestřiných slov. Houpačka skutečně vrzala více, než by měla. I přestože to bylo nepříjemné, houpala jsem se dál.
Na sousední houpačce se houpala malá dívka, tipovala jsem jí, že jí jsou čtyři roky, možná už pět, ve fialovém tričku a s chybějícími předními zuby. Po malé chvilce se dívka snažila na to houpačku se postavit a nebezpečně se při tom kymácela. Já jsem pocítila strach o její bezpečí a proto jsem jí řekla:
,,Hlavně, aby jsi nespadla, ano?“ Dívka přikývla a řekla něco v tom smyslu, že nespadne. Já ji tedy nechala a pohupovala se dál.
Po velice krátké chviličce přišli mamka s taťkou s tím, že půjdeme dál, podívat se na zebry, žirafy, lvi a další zvířata, která jsme ještě neviděli. Já jsem si povzdechla, ale brala jsem to. Žirafy jsem moc chtěla vidět, protože jsou to má nejoblíbenější zvířata (alespoň myslím). Zvedla jsem se z houpačky a zamířila k rodičům a sestře. Ta dívka ve fialovém tričku se zvedla také. Já to ignorovala v domnění, že jde o pouhou náhodu, ale ta dívka se vydala stejným směrem jako já a já si říkala, jestli nás -mě- bude pronásledovat nebo tak. A kde asi má rodiče, nebo kohokoliv, kdo ji sem vzal. Dívka nám řekla, že je taky neslyšící jako já. Prý zahlédla moje sluchadla. (Asi, když jsem si zastrkávala vlasy za ucho.) Dívka si vyhrnula vlasy nad pravým uchem a ukázala nám tak svoje sluchadlo, které se jí vyjímalo na uchu. Byla jsem překvapená. Toho dne jsem viděla třetího člověka stejného jako já. Její sluchadlo bylo fialové barvy, zatímco moje jsou hnědé, aby nebyli příliš výrazné. Dívka měla dokonce stejný typ sluchadel.
Nevěděla jsem, jak se mám zachovat, ani co říci, protože se mi moc nestává, že by jsem přišla do kontaktu s někým, jako jsem já.
Pamatuji si, že když jsem byla malá a byli mi asi dva nebo tři roky, chodila jsem do speciální mateřské školy v Hradci Králové mezi své vrstevníky. Bylo nás málo, asi jen osm v jedné třídě. Z té doby, před jedenácti lety, si pamatuju jen dva kamarády. Téměř stejně starou Janu a asi o čtyři roky staršího Mirka. Pamatuji si, že se mi tenkráte Mirek líbil a ještě dnes si dokážu vybavit jeho dětskou tvář.
 U nás ve škole jsou ještě dvě děti se stejným handicapem jako mám já. Jedna dívka, která chodí asi do čtvrté třídy a kluk, který chodí do šestého ročníku. S oběma se ale nijak moc neznám.
Má matka se té dívky zeptala, jestli má taky sluchadla na obou uších. Dívka bezeslova přikývla. Všichni jsme se na sebe usmáli a dívka kamsi odběhla.
A já k ní pocítila soucit. Taková milá a nebojácná dívka a bude mít těžký život. Pevně doufám, že ho nějakým způsobem bude mít jednodušší, že já mám ten svůj.

Dívku jsem v ZOO pak už nezahlédla a já začala litovat toho, že jsem se nezeptala na její jméno.

Sluchadla: Je to přístroj, který umožňuje neslyšícím slyšet zvuky, ale neumožňuje je rozeznávat. Je zavěšen na uších.

4 komentáře:

  1. DOKONALÉ <3 Je super, že jsi to sepsala, jsem ráda, že jsem měla možnost si to přečíst, podle mě jsi skvělá =) , a nezáleží mi na tom co máš za hendikep, spíš jde o to, jaká jsi =) , Musela být krásný vidět tu malou holčičku, která byla šťastná a bylo to samé jako tobě, svět je tak malý =) vážně znovu krásné =) myslím si, že jsi velmi silná holka ;) a drž se toho =)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, děkuju a děkuju. <3 Jsem ráda, že to bereš takto :) Ale myslím, že kdyby jsi mě znala osobně, možná by jsi ten názor prehodnotila. ;)
      Nejdříve jsem si myslela, že ten příběh bude na nic, že to je blbost. :D Ale díky. <3

      Vymazat
    2. Ne nezměnila bych ho ;)
      a ne není to kravina ! =) nemáš za co =)

      Vymazat

Děkuji za každý komentář :)