Pes, jménem Aša

Psáno před bůhvíjak dlouhou dobou a mám v plánu z toho udělat kapitolovku. :)

Je krásný slunný den, ve vzduchu je cítit podzim. Krajina zhnědla. Jsem na novým místě. Do minulého měsíce jsem celý život žila v New Orleans a nyní musím žít v jakémsi zapadákově, kterému se říká Black Town. Musela jsem opustit své přátele a část svého života. Už teď, po pár týdnech mi starý život chybí, chybí mi přátelé a město, v němž jsem vyrůstala.

Sedím na lavičce a přemýšlím, co dělat dál. Dnes jsem byla v mé nové škole poprvé a bylo to strašné. Jediný kdo o mě projevil zájem, byla nějaká divná holka, které říkají Marica. Přemýšlím, co udělat, aby zde byl život snesitelnější.

Když najednou slyším zašustění listů a kroky, zpozorním. Nikdo by tu být neměl, tohle je moje tajné místo. Přeruším své myšlenky, když se přede mnou objeví pes. Zapátrám ve své paměti a vzpomenu si, že to je Border Kolie. Krásný černobílý pes. Hledí na mě její hnědé oči a po chvíli to začíná být trochu divné.

,,Ašo. Ašo. Ašo!‘‘

Ozve se z levé strany odkud ten pes, asi Aša, přišel. Dívám se tím směrem a čekám, kdo se vynoří. Z hloubi doufám, že to nebude nějaký protivný stařík nebo někdo, kdo by mě klidně mohl znásilnit nebo i zabít. Z houštin se vynoří nějaký muž vysoké postavy a má silná ramena. Na sobě má šusťáky a kostkovanou černobílou košili. V ruce drží vodítko. Je tedy jasné, že Aša patří k němu. Ten muž na mě pohlédne, je docela hezký. Ne docela! Je hezký, krátce střižené vlasy a ostré lícní kosti. Pohlédne na mě.

,,Ahoj.‘‘ Tím mě překvapí.

,,A-ahoj,‘‘ sotva vykoktám.

,,Co tu děláš? Nikdo tu nikdy nebývá. Myslel jsem, že sem nikdo, kromě mě, nechodí.‘‘ Dívá se na mě pochybovačným výrazem.

,,A-aha, já taky myslela, že tu chodím jenom já.‘‘ Oba mlčíme a já chci to trapné ticho prolomit tak navážu na Ašu.

,,To je tvůj pes? Aša, pěkné jméno.‘‘

,,Hmm, to je.‘‘ Se zaujetím si mě prohlíží.

,,No, já jsem Daniel, a ty?.‘‘

,,Arielle.‘‘