Za okny prší
a už se setmělo.
S prvním
zahřměním přichází i blesk.
Ostré dřevo
do srdce zajelo.
Moje
oblečení získává lesk.
Lesk krve.
Zvuky pomalu
odeznívají.
Obraz před
očima se rozmazává.
Myšlenky se
vytrácejí,
Moje tělo
k zemi padá.
Vstříc
smrti.
Všude je jen
bílo,
jen mlha a
sníh.
Co se to jen
stalo?
V dáli
je slyšet smích.
Známý smích.
Pozorněji
poslouchám,
slyším pláč
dětský.
Pod nohy se
podívám.
Vidím svět
zničený.
Zničený
lidskou nenávistí.
Jsem nahoře,
Tam kde bývá
bůh.
Támhle někdo
oře.
V dáli
vidím dům.
Známý dům.
Jdu blíž a
blíže,
ten dům
přece znám.
Kočka mléko
líže.
Houpačku tam
mám.
Z mládí.
Otevírám
dveře,
a co vidím?
Někdo jde ke
komoře,
já se vydám
za ním.
Je to risk.
U dveří
stojím,
dál nejdu.
Protože se
bojím,
že někam
spadnu.
Do pasti.
Postava se
sklání,
já ustupuju.
Postava se
otočí.
To zrovna
potřebuju.
Od sedmi
let.
Po dlouhých
letech ji vidím.
Mou sestru
nevlastní.
Světlo
rozsvítím.
Tváře má
zjizvený.
Nenávistí.
Rychle
k ní přiskočím a obejmu.
Slzy se nám
derou do očí.
Sestru si
k sobě přitisknu,
ráda ji zase
vidím.
Po dvanácti
letech.
,,Lily, sladká
Lily,
kam jsi se
poděla?
Tomu
neuvěříš,
moc jsi mi
chyběla.
Moc.‘‘
,,Omlouvám
se Rose,
neměla jsem
tě opouštět.
Ale musela
jsem.
Teď se
probuď.
Ze sna.‘‘
Oči otevřu
a ze sna se
probudím.
Viděla jsem
svou sestru,
a už ji
neuvidím.
Nikdy.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za každý komentář :)