„MARY!!!“ křičí Robert. Slzu má na krajíčku.
S rozšířenými zorničkami a pusou otevřenou dokořán sleduje svou milovanou,
jak klesá k zemi. Vidí, jak má vytřeštěné oči. Robert se zvedne ze země,
kde se složil s bolestí nohy. Bolest ale odezněla, přehlušil ji šok. Robert
vyběhne k Mary a ještě než Mary klesne k zemi, chytí ji do náruče a
zděšeně se podívá do jejích očí, do očí, které postupně ztrácejí svůj původní
lesk a krásu. Stiskne její ruku ve své a z jeho očí vytečou slzy. Bolí ho
srdce, má pocit, jako by mu polovinu srdce někdo uřízl a spálil.
Ztratil ji, navždy.
,,Roberte, miluju tě.“ Takto znějí Maryina poslední slova.
Mělo by to působit konejšivě, ale Robertovi se následkem těchto slov ze srdce
odlomí další kousek. Jakmile Maryiny oči pohasnou a přestane se zdvihat srdce,
v Robertovi to začne burácet. Zvedá se mu hladina hněvu, vzteku vůči té
osobě, která stále stojí u dveří. Robert stiskne Maryinu ruku a zvedne hlavu, aby
se mu podíval do očí. Oby se podíval do očí vraha, který zabil jeho milovanou.
Nejvíce Roberte ale překvapí, že ve vrahových očí vidí
potěšení, uspokojení, jakoby si to utrpení užíval. V Robertovi se vzdme
touha po odplatě, po kruté odplatě.
Robert se naposledy podívá do prázdných očí Mary. Naposledy
stiskne její jemnou a malou ruku ve své. Zvedne
se, pohled má zapřený do vraha své milované. On se nepřestává usmívat a zdá se,
že se docela tuto situací baví. Začne ho naplňovat hněv a vztek a především
touha po pomstě. Jeho pomstychtivost dosahuje takových rozměrů, skoro až
biblických. Robert ještě nikdy takový hněv nezažil. Jen jednou, když mu bylo
šest let a jeho mladší čtyřletý bratr James mu rozbil jeho oblíbené autíčko.
Tenkráte Robert chtěl, aby jeho bratr za to trpěl. Chtěl mu hodně ublížit, ale
to se nemohlo rovnat s tím, po pociťuje Robert nyní.
Robert se zvedne a upře pohled na muže, na vraha, který
právě zabil jeho milovanou Mary. Ten muž stojí ve dveřích a nepřestává se
umívat, má na tváři takový výraz, jako kdyby si to užíval, jako kdyby si užíval
to, jak kulka, vystřelená z jeho zbraně, proletěla Maryiným tělem. Jako
kdyby si užíval to, jak Robert trpí, jak prolévá slzy nad jeho nynější ztrátou.
Poněkud komické, neměl by vrah náhodou z místa činu
utíkat, jako by mu šlo o život? Ano, to by měl, měl by utéci dříve, než přijede
policie s těmi svými červeno-modrými blikajícími majáčky.
Jenže k jeho dobru se dá připsat to, že jsou tady na
hony vzdálené od civilizace. Jsou tu na samotě. Robert s Mary si chtěli
užít víkend. Sami, bez žádných problémů. Měli to být krásné, letní tři dny. A
ten muž je sem kdožvíproč přišel zabít.
Robert popojde blíže k muži a v očích se mu
zablýskne jiskřička nenávisti. Tolik ho nenávidí, tolik mu chce ublížit, chce,
aby ten muž trpěl.
Udělá další krok, takže je od sebe další jen čtyři metry. Už
jen čtyři metry a stane se něco, co by nikdo před výletem nečekal.
,,Proč?‘‘ V jednom slově Robert vyjádří několik emocí-
smutek, nenávist, lítost, hněv a především láska k dívce, které přestalo
tlouci srdce.
,,Proč Mary? Proč zrovna ona a nikdo jiný?“
,,Proč?“ Zopakuje ten muž s uchetnutím.
,,Vážně se mě ptáš ‘Proč‘?“ Robert na jeho otázku nehodlá
odpovědět. Nejenže nezná odpověď, ale i nechce přistoupit na mužovu hru. Muž
jen přikývne a odpoví na Robertovu otázku.
,,Je to jednoduše prosté. Byli jste ve špatnou dobu na
špatném místě. Ach, a že to stálo za to si chvíli počkat. Chtěl jsem to udělat
už páru před vámi ale John mi to nedovolil. Jen kvůli němu, jsem udeřil až
dneska. Měli by jste mu poděkovat.‘‘ Muž opustí místo, kde celou dobu stál, a
projde kolem Roberta až k Mary, nad níž se skloní. Pohladí jí po chladné,
kdysi teplé, tváři. Rukou přejede od obličeje až k hrudníku, kde Mary zeje
krvavá díra po kulce. Muž si v krvi namočí prst. Prst zvedne před obličej
a chvíli zkoumá Maryinu krev, jako by zkoumal víno. Prst pak olízne od krve.
Robertovi se zhoupne žaludek a pohár vzteku přeteče. Robert
popadne nůž, který ležel na kuchyňské lince a kterým Mary krájela chleba krátce
předtím, než věci vzali velký spád.
Robert si dodá trochu odvahy. Chce ho zabít, ano,‘za to, co
udělal Mary si to zaslouží.‘ Pomyslí si Robert a napřáhne ruku s nožem.
Chce udeřit, ale nestihne to. Muž se otočí a jeknile uvidí, že Robert chce do
něj zapíchnout nůž, odkulí se a z pouzdra vytáhne pistoli, tu odjistí a
chvíli zaváhá.
‘Má ho zastřelit? Nemá ho zastřelit?‘ Uvědomuje si, že
Robert pro něj představuje nebezpečí. Je to svědek a přítěž.
Než Robert stačí cokoliv udělat, ozve se výstřel a Robert se
v bolestech zhroutí k zemi.
,,Odpusť mi to Mary.“ Zašeptá spolu s posledním úderem
srdce a protože ho, stejně jako Mary, netíží žádná vina, připojí se ke své Mary
a společně odejdou vstříc svému dalšímu osudu.
trošku morbidní ale líbí se mi to
OdpovědětVymazatDíky, jsem ráda, že se ti to líbí ;)
Vymazat