Ozvala se velká rána. Adina pohlédla vzhůru a uviděla oblak
dýmu, který vycházel z letadla, jenž nyní vybouchlo. Letadlo ještě chvíli
plachtilo dál. Po míli se výbuch ozval znovu, a hlasitěji a tentokrát se už
letadlo sneslo dolů. Adina chvíli zděšeně zírala, ale pak vyrazila
k místu, kde letadlo dopadlo, aby mohla pomáhat raněným. Jak dobíhala, tak
zděšením nemohla dýchat. Letadlo bylo roztrhané na několik kusů a kolem leželi
desítky mrtvých lidí. Z letadla se pořád valil dým a na některých místech
ještě dohoříval oheň. V dálce slyšela houkat sanitky a hasiče. Někteří
lidé byli roztrhaní na několik kusů. Všude, kam oko dohlédlo, byla lidská krev.
Adina vedle sebe zaslechla někoho sténat, ohlédla se po zvuku a viděla sténat
asi desetiletou dívku. Byla těžce raněná, ale žila. Adina si z krku strhla
šátek a dívce ovázala nejvíce krvácející ránu, kterou měla na stehně. Vzala ji
do náruče a vyběhla k přijíždějící sanitce, dívku jim předala se slovy:
,,Zachraňte ji, prosím.‘‘ prosila zoufale a potom se vydala
na druhou stranu hledat další živé a poskytnout jim pomoc. Na druhé straně bylo
méně lidí. Všem zkontrolovala pulz, ale nikdo ho neměl. Adina se chtěla vrátit,
jenže se ozval malý výbuch a Adinina poslední myšlenka patřila té, jenž nyní
vlastnila její šátek.
pěkné ale nechápu tu poslední větu (Carolinina poslední myšlenka patřila té, jenž nyní vlastnila její šátek.) já myslela že se jmenuje Adina
OdpovědětVymazatAch sorry, díky, hned to opravím ;) :D
Vymazat