pátek 1. srpna 2014

Štěstí je jako korálky III

Tato kapitola se mi svým způsobem líbí. Má více slov, než obě předchozí dohromady, což považuji za veliký úspěch. :D Nechte si líbit. :)

Party

Nenávidím ty chvíle, kdy jsem sama, ale zároveň je mám ráda, protože můžu volně přemýšlet. Myšlenky a vzpomínky se mi v hlavě přelévají jedna přes druhou. Myšlenky dobré, ale i špatné. Vzpomínky radostné, ale i smutné. V těchto chvílích, kdy můžu nerušeně přemýšlet a vzpomínat, jsem sama sebou, nejsem nikým ani ničím omezována. Tyto chvíle z celého srdce miluju, a proto se naštvu, když mě z přemýšlení kdosi vytrhne.
,,El! Rád tě vidím, už jsme se dlouho neviděli." Postava přede mnou je můj bývalý spolužák ze základky, Willy Hans.
,,Willy! Jak to jde?"
,,Skvěle, nikdy mi nebylo líp. Chceš si zatančit?"
,,Jasně že jo," souhlasím bez zaváhání, jelikož nechci zůstat celý večer sama a Willy mi chyběl.
Odtáhne mě na parket, přitáhne k sobě a pak už tančíme v rytmu hudby.
Willy se ke mě nakloní, jeho pusa se téměř dotýká mého ucha, kam se začnou linout slova.
,,Už jsme se dlouho neviděli. Chyběla jsi mi."
 ,,Willie, však ty mě taky."
,,Jak bylo v Paříži?" ptá se tiše, ale já to i tak slyším, v tomto hlučném prostředí.
,,Úžasné, ani nevíš jak. Chtěla bych tam studovat, vysokou školu, a stát se Pařížankou."
,,Jaj, tak to bych chtěl taky."
,,A kdo by nechtěl?" odpovídám.
,,Margot," zašeptá mi do ucha, jako kdyby to bylo nějaké tajemství. Rozesměju se. Margot je dívka, ze třetího ročníku, která Paříž, a celkově Francii, z hlubokého srdce nenávidí. Narodila se tam, a nebyli na tom nějak valně dobře, poté, co se přistěhovali do Ameriky, do Mystic Falls, jsou na tom lépe a Margot se zapřísáhla, že se tam nikdy nevrátí.
A pak najednou s Willym netančím, osoba přede mnou je můj bratr Jeremy. Rozhlédnu se kolem sebe a o pár metrů dál vidím tančit Willyho s Bonnie.
,,Co to má sakra znamenat, Jer?" vyjedu po něm ostře.
,,Omlouvám se, El, ale ty jsi to neslyšela?"
,,Co bych měla slyšet?"
,,Pamatuješ si, jak se Monica, Willyho holka, zabila?"
,,Ano," přitakám.
,,Říká se, že za to může Willy." Že by Willy zabil Monicu, že by kohokoliv zabil? Odmítám tomu věřit.
,,A jak si s tím můžeš být jistý?"
,,Nejsem..." Nenechám ho to doříct.
,,Tak v čem je problém?"
,,Nech mě sakra domluvit!" A já zkrotnu. ,,Nechci, aby se ti něco stalo." To mě uzemní. Rozhlédnu se kolem sebe a o pár metrů dál tančí Willy s Bonnie. Bonnie zaregistruje, že na ně koukám a mrkne na mě. Já se pohledem vrátím k bratrovi.
,,Jere, do toho, co dělám, ti nic není, jasné?"
,,Ne," opáčí Jeremy. ,,Jsem tvůj bratr a mám sakra právo mít o tebe strach."
,,To ano," souhlasím. ,,Ale já jsem svobodný občan, mám právo si dělat co chci." A s těmito slovy se od Jeremyho odpojím a odejdu z parketu pryč. Někde cestou získám džus a usadím se na schody před domem. Už je pozdě, pofukuje studený vítr a chladí mé rozpálené tváře, je to příjemný pocit. Říkám si, že jsem na bratra neměla být tak ostrá. Přeci jenom, je to můj bratr. Ale jak jsem řekla, nevěřím, že by Willy někoho zabil.
,,Eleno?" Přemýšlím o vlku a vlk za mnou.
,,Willy."
,,Co ti bratr chtěl?" ptá se.
,,Nic, jen něco ohledně tety, která má přijet," improvizuju.
,,Ach tak, škoda že jsi utekla. Chtěl bych si ještě zatancovat," prohlásí.
,,Vážně?" divím se.
,,Ano," potvrdí.
,,Tak třeba příště," slíbím. Willy se pousměje a sedne si vedle mě.
,,A proč ne teď?" Proč? Proč vlastně? říkám si.
,,Nevím," odpovím popravdě. V tu se hudba vevnitř změní. Poznám v ní Willovu oblíbenou, Burning Hearth od Survivor.
,,El, prosím."
,,Wille," protáhnu ztrápeně. Ale když mi nabídne ruku, chopím se jí a oba se rozběhneme dovnitř, abychom stihli alespoň polovinu písničky. Při tanci Willy neslyšně zpívá text písně, zná ho nazpaměť. Vlníme se v rytmu hudby. Než se nadějeme, písnička skočí a vystřídá ji jakýsi ploužák. Chci se vrátit zpátky ven, ale Willy mě nenechá.
,,Prosím," zašeptá mi do ucha. A jen co mi položí ruce na pas, na odchod už není pomyšlení. Objemu ho kolem krku a naše čela se dotýkají.
Na chvíli vzhlédnu a zachytím Jeremyho pohled, jak nás provrtává skrz naskrz. Svého bratra ignoruju. Když se otočím zpět k Willymu, ucítím jeho rty na svých. Leknutím se odtáhnu, instinktivně a se zpožděním mi dojde, že se mi to vlastně líbilo.
Willy se zatváří ublíženě a než stihne cokoliv říci, tentokrát to budu já, kdo toho druhého políbí. A pak se líbáme, uprostřed parketu. Uprostřed ostatních. Uprostřed písničky, uprostřed všeho.
Když pomalá písnička skončí, odtáhneme se. Usměju se a i Willovi se zvednou koutky, z jeho očí šlehají plameny. Z toho pohledu se mi zatají dech, asi jsem se zamilovala.
Willy mě chytí za ruku a proplete si své prsty s mými. Vydá se směrem k východu, ale ven nejde. Jde temnou chodbou dál a mě táhne za sebou. Vkročí do posledních dveří a ocitneme se v další tmavé chodbě. Mám takový nepříjemný pocit, že jdeme do západního křídla, kam máme zakázáno chodit.
Zastavím a Willy se zastaví také.
,,Willy, myslím, že to není dobrý nápad," svěřím se mu se svými obavami.
,,El, věř mi, bude to dobré." A já mu věřím. Jdeme dál a Willy zkusmo otevře jedny dveře a nahlédne do nich. Kuchyně. Za dalšími dveřmi je koupelna. A za třetími je pokoj. Ten asi Willy hledal, protože do něj vstoupí a mě do něj jemně vtáhne. Jen co zavře dveře, začne mě líbat. Opře mě o dveře a rty z mých rtů přesune na krk, který zasypává svými polibky. Zakloním hlavu a zavřu oči. Willy svýma rukama putuje po mých zádech. Pak se odtáhne a já otevřu oči. Opět mě chytí za ruku a odvede k posteli, na kterou mě povalí. Matrace pod mou vahou zavrže. Willy mě opět začne líbat a já mu polibky oplácím. Začne mě hladit rukami po pažích a pak i po zádech. Já vjedu prsty do jeho vlasů a přitáhnu si jeho hlavu ještě blíže ke mě. Willovi ruce sjedou pod lem mého trička a vydají se vzhůru po holých zádech. Začínám mít husí kůži a po páteři mi přejede mráz. Když ucítím, jak jeho prsty zápolí s rozpínáním podprsenky, zarazím se. Odtáhnu se od něj. Willy na mě překvapeně hledí.
,,Ještě ne, prosím." Zatváří se nechápavě.
,,Proč ne?" zavrní. A celou svou vahou mě přišpendlí na postel a začne mě drsně líbat.
,,Willy!" vykřiknu a vší silou do něj strčím. Ale bezvýsledně, je moc silný. Bráním se ze všech sil. Nechci to, ještě nejsem připravena. Willymu se podaří dostat pod látku podprsenky a to je poslední kapka. Začnu křičet v naději, že mě někdo uslyší a mlátit kolem sebe, ve snaze Willyho zasáhnout. Beznadějně.
V tu se najednou rozlétnou dveře a dovnitř kdosi vpustí proužek světla z chodby. Najednou cítím, že váha, která mě tlačila do rozvrzané matrace, zmizela a pocítím částečnou úlevu.
Rychle vyskočím z postele a zapnu si podprsenku a urovnám oblečení. Vidím, jak nějaká postava, zřejmě muž, se napřahuje a Willa, kterého drží za tričko, zasahuje silnou ranou do obličeje. Je slyšet křupnutí, asi zlomený nos. Willy zanadává.
Muž si Willa přitáhne blíže. ,,Mladým holkám se neubližuje," zavrčí a rozklepaný Willy přikývne.
,,Teď vypadni a ať už tě v tomhle domě nevidím." S těmito slovy Willa pustí a ten na něj udiveně hledí.
,,Vypadni," připomene mu ten muž a Willy odejde.
Chvíli po Willově odchodu se v místnosti rozsvítí světlo, které mě dočasně oslepí. Zamžourám a jakmile si moje oči přivyknou světlu, vidím, že muž na mě s ustaraným výrazem hledí. Je to muž, starší než já, asi o tři čtyři roky. Má hnědé vlasy, hnědé oči a ostře řezanou čelist. Jeho široká ramena skrývá bleděmodrá košile.
,,Děkuju," špitnu.
,,Jsi v pořádku?" zajímá se.
,,Jo jo, jsem." Všimnu si, že na mě se zaujetím hledí. Jeho hnědé oči mě doslova provrtávají a já se pod jeho pohledem začnu cítit nejistá.
,,Dobře. Potřebuješ s něčím pomoc? Třeba odvézt domů?" nabídne se.
,,Ne, děkuju. Jsem tu s kamarádkami," osvětlím.
,,Dobře. Měla by jsi jít, aby tě nehledali." Pousměju se. I u něj zahlédnu nepatrné zvednutí koutků.
,,Tak já jdu. A ještě jednou děkuju za pomoc."
,,Není za co. Rád zachraňuju dívky v nesnázích." Přikývnu a ještě než opustím místnost, muž mě zastaví.
,,Počkej." Otočím se a čekám na to, co potřebuje.
,,Jak se jmenuješ? Já jsem Elijah."
,,Elena." Muž přikývne a já už definitivně odejdu. 

4 komentáře:

  1. Nádherné. Snad bude další dílek dřív.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak v tomhle tě musím bohužel zklamat. Jedu na tábor, kde budu dva týdny, bohužel. Ale slibuji, že jakmile se vrátím, budu na povídce pracovat naplno. :)

      Vymazat
  2. Ach, jak nádherné :3 :3 :3 Chcu další!!!! :3 :3 :3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc. :3 Ale jak jsem řekla, na další si budeš muset počkat minimálně dva týdny. :P :D

      Vymazat

Děkuji za každý komentář :)