Never say "Goodbye" |2. kapitola

Druhá kapitola je už o poněkud delší než první. :D No nicméně, ať se líbí. :)

(17. říjen, časné dopoledne)

Klaus se probudí v posteli, zalité slunečními paprsky, vedle krásné Daviny. Chvíli ji pozoruje, jak spí a v duchu obdivuje její nevinnou spící tvář a krásné, nehybné tělo. Má pocit, že se konečně zamiloval. Blondýnka Caroline Forbesová je pro něj už dávno minulostí. Nedala mu šanci a on její rozhodnutí respektoval.Nedávno Klaus zjistil, že na celém světě není jen ona a zamiloval se do Davininy přirozené krásy.

Ze zamyšlení ho vytrhne zapípání mobilu, ohlašující příchod nové zprávy. Davina se trochu zavrtí, ale neprobudí se a dále pravidelně oddychuje. Klaus se po mobilu natáhne a zprávu si přečte:

Za deset minut v baru. Je to nutné! E.M.

Kdy něco není nutné? Pomyslí si Klaus vztekle a naposledy pohlédne na Davinino spící tělo, načež se spěšně oblékne a tiše vyjde z místnosti.

Jakmile dojde do baru a vidí ty upíry nashromážděné, začne mít tušení, že je něco špatně.

,,Bratře, jsme rádi, že jsi přišel. Něco by jsi měl vědět.“ Přejde k němu jeho starší bratr Elijah s upírem Raphaelem v závěsu. Klaus prolétne pohledem všechny přítomné a všechny poznává. Upíři, čarodějky i vlkodlaci.

,,No, co se děje?“ vyštěkne Klaus a pobídne přítomné po chvíli trapného ticha. Klaus vidí v obličejích přítomných váhání, nakonec to bude Raphael, kdo promluví:

,,Marcus a John jsou mrtví.“ Klaus nechápe, co je na tom divného? Upíři, stejně jako lidé, umírají denně. Raphael podá Klausovi vysvětlení:

,,Ráno jsem šel na obchůzku městem, jako každé jiné ráno. U vily jsem viděl na silnici dvě těla a šel zjistit, o koho jde. V okamžení jsem je poznal. Marcus a John. Měli useknutou hlavu a v srdcích jim zela díra, jako kdyby byli něčím propíchnuti.“ Jakmile Raphael domluví, slovo si vezme Elijah.

,,Známe jen velice málo lidí, kteří tímto způsobem zabíjí. Otec. A jeho nohsledi. A jelikož je otec mrtvý, musí to být někdo, kdo chce v jeho práci pokračovat.“

,,Ty, ty, ty a ty!“ –  Začne Klaus ukazovat po vybraných přítomných. –  ,,Toho někoho najděte a chci ho vidět mrtvého. Jasné?!“ Vybraní příkývnou a Klaus spěšně odejde z místnosti. Postupně se vytratí většina ostatních.

,,Elijahu, myslíš, že bude Klaus v pořádku? Že my všichni budeme v pořádku?“ promluví Hayley k Elijahovi. Elijah k ní přistoupí a políbí ji na čelo, načež ji do ucha zašeptá:

,,Ano, budeme v pořádku.“

(18. říjen, po setmění)

Upírka Patricia jde do upířího baru v centru čtvrti New Orleans. Svůj dům si pořídila na kraji města, a tak to má do centra nějaký ten kilometr daleko. Patricia je jedna z nejstarších upírů ve městě a proto má u ostatních respekt. Zodpovídat se musí jen původním upírům – Kalusovi, Elijahovi a Rebekah.Narodila se koncem dvanáctého století a je jí už přes 800 let.

Patricia jde jednou z těch nejopuštěnějších ulic ve městě a používá při tom lidskou rychlost chůze, protože je pro ní jediným pojítkem s minulostí, ve které byla jako člověk.

V tom se vedle ní kdosi objeví a Patriciino tělo se reflektivně napne. Otočí se a vidí vedle sebe kráčet muže, kterého jaktěživ neviděla, ale v okamžiku pozná, že je to upír. Patricia, snažíc se jej ignorovat, se od něj odvrátí a přidá na své lidské rychlosti. Ale bezúspěšně, její nový upíří společník ji být nenechá.

Patricia se rozhodne jednat a proto prudce zastaví a postaví se čelem ke svému společníkovi.

,,Kdo jsi a co potřebuješ?“

,,To by mě také zajímalo,“ odpoví upír neurčitě.

,,Ne, vážně. Jestli něco potřebuješ, tak to vyklop. Jestli ne, tak běž laskavě někam jinam,“ opáčí Patricia tvrdě.

Upír udělá něco, co Patricia čekala, ale i přesto jí to překvapí. Upírovi, ačkoliv je o mnoho let mladší, se podaří Patricii zkroutit ruce za zády. Trvá jen dvě vteřiny, než se Patricii ze sevření podaří vykroutit a upíra máchnutím ruky kamsi odhodí. Upír narazí do plechové zdi jedné z okolních továren a sesune se na zem, kde zůstane bezvládně ležet. Patricia je sama se sebou spokojená. To, že je silná, silnější než většina ostatních upírů, jí dodává jakési zadostiučinění. Její dobrá nálada, její rozpoložení jí ale nevydrží dlouho. Někdo za ní, koho nezaregistrovala, jí zaboří dřevěný kůl do srdce. Patricia ztěžka vydechne a její tělo se sesune k zemi. Ještě než Patricia naposledy vydechne, jí proběhne před očima celý její dlouhý život. Od narození, po lidský život, proměnu, život coby upír, až do teď, do této chvíle. I přestože se toho během jejího osm set let dlouhého života stalo tolik, video jejích vzpomínek trvalo pouhé čtyři vteřiny. Pak jí naposledy vydechla a tlukot jejího srdce odezněl. Patriciin dlouhý život skončil, a to jen kvůli pomstě, kvůli člověku žíznícího pomstychtivostí. Ten člověk si už podruhé toho dne z ramene sundá sekyru se stříbrným ostřím, máchne rukou a oddělí Patriciinu hlavu od těla. Tento čin jej potřísní kapkami krve. Patriciinu krev má jak na oblečení, tak i na obličeji a na holých rukou. Ostří sekyry opět otře červenou látkou od krve. To samé udělá i se dřevěným kůlem, který vytáhne z Patriciina srdce, a uloží je na své místo – kůl do kapsy a sekyru na rameno. Ještě si otře tvář, ale zůstanou mu na ní krvavé šmouhy. Pak přejde k upírovi v dočasném bezvědomí, kterého Patricia předtím odhodila, a rukou mu vyrve srdce z těla.

,,Omlouvám se, ale nepotřebuju svědky,“ řekne a upírovo srdce mu násilím narve do úst. Poté si krvavou ruku otře do červené látky, kterou si zastrčí zpět do motorkářské bundy a svižným krokem odejde z místa činu.