pátek 4. dubna 2014

Dream, kapitola 8.

Probuzení ze snu a vzpomínání.

********************************************
,,Panebože,“vydechnu, jakmile se probudím z toho , až děsivého, snu. Srdce mi buší ostošest a přerývaně dýchám. Můj mozek běží na plné obrátky. Bylo to skutečné, nebo ne? Byla by jsem ráda, kdyby ano, protože to by pak znamenalo, že Elijah je naživu, že přeci jenom neumřel. Ta myšlenka mě naplní nadějí.
,,Elijahu,“ vydechnu. ,,Prosím, Elijahu, neopouštěj mě. Mami, tati, Jere.“ Z očí se mi začnou valit slzy.
,,Eleno.“ K mému lůžku přiběhne Derek s ustaraným výrazem na tváři.
,,Co se stalo?“
,,Elijah. Viděla jsem ho.“ Derek se zatváří vážně.
,,Eleno, nebyl skutečný, by to sen. Jenom sen,“ řekne Derek klidně a pohladí mě po třesoucích se rukou. Nechám se jím utišit a Elijaha pustím z hlavy, protože Derek má pravdu, nebylo to skutečné, byl to jenom sen, pouhý, ale přesto překrásný sen.
,,Eleno, je to v pořádku. Je to v pořádku. Věř mi,“ snaží se mě Derek uklidnit a kupodivu to funguje.  Napětí v těle povoluje a srdce buší obvyklým tempem. Derek tu změnu vycítí a oddechne si. S úlevou se svalí zpět na židli. Je to v pořádku, bude to v pořádku. Byl to jen sen, říkám si v duchu sama sobě.
S uklidněním  a s opětovným volným průchodem myšlenek přichází něco, co bych vůbec nečekala. Vzpomínky, ale ne zas tak ledajaké vzpomínky. Vzpomínky patřící skutečné stvůře, upírovi bez emocí.
Vzpomínky se mi s útržky vracejí:
Zachoco tělo pohozené v továrně. Pocit ublížit Derekovi, Caroline, Paulovi a Cassie. Tanec v baru. Jackova krev a naslouchání tlukotu jeho srdce. Vnitřní boj mezi tělem a myslí. Napětí mezi mnou a Caroline. Rozhovor s Klausem a to, jak jsme skončili v posteli. V poledne útěk z Klausova domu. Unášení se tancem, hudbou a krví. Menší roztržka s Derekem. Velká party. Tanec na stole. Přivlastnění a pak zabití Jamese. Caroline a Derek zjišťují pravdu. Klausův sporýš a nakonec uvěznění.
Tolik věcí se stalo během osmačtyřiceti hodin. Tolik jsem toho provedla, až je to téměř neuvěřitelné. Nemůžu tomu uvěřit. Ne. Přece jsem jen tak lehko nemohla ztratit kontrolu. Nebo snad ano? Živé vzpomínky jsou toho důkazem, nevyvratitelným důkazem.
,,Ne!“ zakvílím a Derek opět vyskočí ze židle.
,,Co Eleno? Co se děje?“ ptá se Derek horlivě.
,,Řekni mi, že jsem to neudělala. Tohle všechno!“ Z očí mi vytékají slzy a nejde to zadržet, nemůžu a ani nechci.
,,Prosím!“ Cítím se zoufalá, bezmocná a hlavně vinna za to, co jsem provedla.
,,Eleno, jak jsem řekla, bude to v pohodě.“ Derekova slova mě uklidňují, ale ne tolik. Začnu trhat končetinami ve snaze se uvolnit z pout. Chci něco udělat, musím něco udělat, musím to vše napravit. Ale beznadějně, pouta drží opravdu pevně.
,,Nebude to v pohodě, nemůže. Právě jsem zabila tři lidi a vyspala se s Klausem.“ Derek strne a bezmocný výraz v obličeji se mu změní v údiv a překvapení.
,,Tak počkat. Ty jsi spala s Klausem?“ Jeho výraz i reakce mě překvapí.
,,Nevím. Netuším, jen říkám, co jsem viděla ve vzpomínkách.“ Nechápu jeho reakci. Žárlí snad? To by neměl. Měl by se přes to přenést, já nejsem schopna jeho city opětovat. Ne, když stále nemohu Elijaha dostat z hlavy. Elijah, tolik mi chybí, tak moc, až to bolí. Chybí mi stejně jako rodiče a Jeremy, ale s jejich ztrátou jsem se už smířila. A Elijah? Nemůžu říct, že by jsem se přes to přenesla, ještě ne.
,,Dereku, mám hlad,“ řeknu, tentokrát klidněji.
***
,,Eleno. Derek říkal, že máš hlad a řekl mi jednu zajímavou teorii. Tak jsem se přišel ujistit, jestli je to pravda.“
,,Klausi, jaké to pro mě potěšení,“ řeknu s trochou ironie.
,,Derek říkal, že jsi v pořádku, že už nepředstavuješ nebezpečí. Je to pravda?“ Dívá se mi zpříma do očí a já vím, že mu musím říct pravdu.
,,Ano, je to pravda.“ Klaus se spokojeně usměje a já, jako kdybych se probudila z tranzu.
,,Ty jsi na mě použil nátlak?“ Řeknu ublíženě.
,,Omlouvám se Eleno, ale musel jsem si být jistý.“ Zamračím se. ,,Bylo to pro tvé dobro. Teď už jistě vím, že nepředstavuješ nebezpečí.“ Oddechnu si, ale pořád mám pocit, že je ještě někde v tom háček, ale nehodlám se tím zabývat, protože mi krutě zakručí v břiše. Zavrtím se a otevřu pusu, abych mohla Klause poprosit o krev, ale on mě předběhne.
,,Jo a Eleno, abych nezapomněl, asi máš hlad, že ano? Něco tu mám,“ řekne Klaus tajemně a mě opět zakručí v břiše, hlad mám neuvěřitelný. Klaus odkudsi vytáhne láhev naplněnou rudou tekutinou, Trhnu rukama, jako kdybych se ze sevření pout mohla vymanit. Klaus zjevně nemá v plínu mě v dohledné době pustit a to potvrdí:
,,Omlouvám se Eleno, ale kvůli bezpečnostnímu opatření, tě tu budu muset ještě chvíli nechat.“
,,Chápu Klausi, jen mi dej tu krev,“ řeknu kupodivu klidně, jelikož mi v těle bouří několik emocí. Hlad, nenávist, lítost a především stesk. Klaus otevře uzávěr láhve a já ucítím tu nejkrásnější vůni na světě, vůni lidské krve.
,,Klausi, nedramatizuj to,“ pobídnu ho, Klaus se pobaveně zasměje a láhev mi přiloží k puse a do krku se mi začne vlévat krev. Zasténám slastí. Je to krásné, ani jsem si neuvědomovala, jak jsem byla do teď oslabená, opět mám tu sílu, o které jsem nevěděla, že ji nemám. Zkusím trhnout proti poutům. Navzdory nově nabyté síly se mi ze sevření vymanit nepodaří.

,,Eleno!“ pokárá mě naoko Klaus. ,,Brzo. Brzo tě pustím, slibuju.“

7 komentářů:

  1. Je to opět krásná kapitola =) , ale myslím, že se tu skoro nic nestalo =/ což mě trochu mrzí =) ale jinak fakt super <3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky :) Ale myslím, že se přeci jenom něco stalo ;) ale každý má svůj názor ;)
      Ještě jednou moc díky :)

      Vymazat
    2. No právě, že nic moc tedy ne, kromě toho že se probudila a vzpomenula si na to, že udělala něco strašného =D v podstatě nic nové, kromě zapnutí emocí =) Ale ano každý má jiný názor =) a nemáš za co <3 =)

      Vymazat
    3. No, možná, že nějak tak :D Ale slibuju, že v příští kapitole se určitě něco stane :D

      Vymazat
  2. Moc hezké. Kdy bude další dílek? Moc se těším.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) A další bude buď v neděli, nebo až v pondělí či v úterý :)

      Vymazat

Děkuji za každý komentář :)