Mystery, kapitola 3.

 

Mezitím

Z pohledu Kola

Ať se smějou jak chtějí. Mě je to úplně jedno a zamířil jsem do baru,jen pár bloků od domu. Rozrazil jsem dveře,v baru bylo jako vždy plno a moje židlička byla naštěstí volná. Sedl jsem si tedy na své obvyklé místo u baru.A objednal si Whiskey. Tu jsem do sebe naráz kopl a objednal si další. U jednoho stolu jsem si všimnul dvou dívek ve společnosti dvou kluků. Obě dvě holky jsem znal,ta blondýna,to je přece Caroline Forbesová,životní láska mého bratra Niklause která mu nedala šanci. A ta hnědovláska je dvojnice,Katerina,Elena nebo snad ještě nějaká nová o níž bych nevěděl? Rozhodl jsem se tedy k nim připojit.

,,Mohu se k vám připojit?'' otázal jsem se a všichni vybuchli smíchy. Co se to dneska stalo? Že jsem všem jenom pro smích? Nejdřív Rebekah a Elijahem a teď tihleti. Když se uklidnily. Elena se posunula a já jsem si sednul vedle ní. Příjemně voněla, snad po jahodách? Byla to příjemná vůně.

,,Ahoj,Eleno.''Pozdravil jsem ji s úsměvem.

***

Z pohledu Elijaha

Ráno mě probudily paprsky slunečního světla. Bylo krásné a slunečné ráno. Vylezl jsem z postele a šel se opláchnout. Když jsem si byl jistý, že jsem dostatečně probuzený. Jsem seběhnul dolu do kuchyně abych udělal snídani. Rozhodnu se pro palačinky. Jenže když vstoupím do kuchyně, zarazím se. Je tu nepořádek, několik věcí je rozbitých. Ježišmarja ,co jsem komu udělal? Zasténám. Jenže když se pořádněji podívám. Vidím, že nepořádek má svůj smysl. Vede od hlavních dveří, přes protější dveře na chodbu. Vydám se tedy tím směrem. A zjišťuju, že moje myšlenka je pravdivá. Kol si pravděpodobně užil. Zašklebím se. A jdu raději uklízet. Když se ale na ten nepořádek podívám znovu, nedá mi to a vzpomenu si na ty léta, kdy jsem to musel uklízet skoro každý večer. Teoreticky by to mohla uklidit nějaká uklízečka, ale všichni jsme se shodly na tom, že nechceme, aby se nám někdo jen tak promenádoval po domě. A od té doby jsem uklízečkou já. No, není to ironie?

Když je po půlhodině konečně uklizeno, konečně se pouštím do těch palačinek. Po chvíli, když už jsou palačinky způli hotové.''Připlazí'' se až do kuchyně rozespalá Rebekah.

,,Dobré jitro.'' pozdravím ji. Rebekah jen kývne hlavou a bezeslova si sedne na barovou židličku a zakousne se do jedné z palačinek. Jen pokrčím rameny a položím před ní šálek kafe. Rebekah hrníček zvedne, ale než se stihne napít, vstoupí do kuchyně s chichotáním Kol v doprovodu dívky. Rebekah se zakucká a já strnu. Čekali jsme kohokoliv, jen ne ji. Hrudí mi projede osten žárlivosti když nám ji kol představí, ačkoliv ji už všichni dávno známe.

,,Tohle je Elena Petrova. Nebo-li Elena Gilbert'' Elena popojde o krok blíže a usměje se,přičemž se mi podlomí kolena.

,,My se už známe. Naposledy jsem vás viděla před 135 lety v Mystic Falls. Jsem ráda, že se znovu setkáváme.'' Rebekah opustí otupělost a radostně vyskočí ze stoličky a dojde až k Eleně. Já pořád stojím strnulý úžasem. Nemůžu uvěřit tomu, že ji zase vidím a o to více nemůžu uvěřit, že se dala dohromady s Kolem. Rebekah potřásá rukou Eleně a dodává:

,,Ráda tě zase vidím. Pojď se mnou, chci ti něco ukázat a mě brášky tu necháme.'' S tímto odcházejí a v kuchyni zůstávám jen já, Kol a moje palačinky.

,,Dáš si?'' Optám se ho a na pánvičku liju zbytek těsta.

,,Ale jo, dík'' sedne si na židli, kde předtím seděla Rebekah a vypije její kafe, poté se pouští do palačinek. Dnes jsem je udělal s borůvkami, Rebečiny neoblíbenější.

,,Dnes to bylo naposledy, co jsem ten bordel musel uklízet.'' vyjíždím po něm ostře.

,,Jo jasně.'' opáčí Kol, přesto ale oba dobře víme, že budu uklízet nadále, i navzdory protestů vlastní hrdosti.