******************************************
Eleno, co to má
znamenat? a Panebože, Eleno? Tato
slova mě s okamžitou platností proberou z euforického opojení krve.
Chvíli na ty dva koukám, Dereka a Caroline, a musím se rozesmát nad tím, jak se
tváří. Zvednu se a otřu si rty od krve, která už začínala zasychat.
,,Nic.“ Odpovím prostě. ,,Co by mělo být?“ Dodám a projdu
kolem nich zpět do centra zábavy. Svým sluchem slyším Carolinina slova:
,,To jako vážně? Viděls to?“ Optá se Dereka.
,,Copak jsem slepý? Samozřejmě, že jsem to viděl.“ Odsekne
Derek naštvaně a nechá Caroline v pokoji samotnou s mrtvým Jamesem.
Když se rozhlédnu po přítomných a přemýšlím, co budu dělat. U baru uvidím
Klause, přesně tam, kde jsem ho tam před několika minutami nechala, a rozhodnu
se ke Klausovi zamířit.
,,Eleno?“ Podivím se Klaus, jen co mě uvidí.
,,Niku?“ Oplatím mu to, abych skryla své překvapení nad jeho
údivem.
,,Co to máš dobrého?“ Kývnu hlavou ke Klausově drinku.
,,Nevím, ale je to dobrý.“ Klaus se zasměje, ale hned se
zatváří ublíženě, protože mu skleničku vytrhnu z ruky. Nedbám Klausových
protestů a vypiju to. Nejdříve mi to chutná, ale pak mi ta tekutina začne
sžírat vnitřnosti, bolí to, a moc, tělo se mi svíjí v příšerné agónii a já
padnu na kolena.
Po chvíli ale intenzivní bolest, následkem uzdravování těla,
začne slábnout a mě se uleví. Vzhlédnu ke Klausovi.
,,Sporýš.“ Syknu skrz zaťaté zuby.
,,Ano.“ Potvrdí Klaus s úsměvem. Udělal to schválně,
vím to. Klaus ke mně napřáhne ruku a já vidím, jak v ní drží injekční
stříkačku naplněnou nažloutlou až nahnědlou tekutinou, podle zkušeností
usoudím, že jde o sporýšový roztok.
,,Chceš mě uspat.“ Zavrčím ublíženě a chybě, bez jakékoliv
síly, zaútočím. Bezúspěšně. Nejenže Klaus je beztak silnější než já, ale i
přišla jsem o většinu své síly. Klaus můj útok lehce odrazí a zapíchne mi
stříkačku do krku, trefí hlavní tepnu a stiskne píst. Cítím, jak se mi tekutina
dostává do krevního oběhu a o chvíli později mi začnou ochabovat končetiny,
mlžit zrak a já upadnu do bezvědomí.
***
Otevřu oči, jsem ve spoře osvětlené místnosti. Končetiny mám
spoutané pevným železem, ze kterého se nedokážu osvobodit, k lůžku.
Zasténám, nejenže jsem se ocitla v bezvýchodné situaci, ale i mě tříští
hlava, bolest je téměř agónická.
Zajímalo by mě, co má Klaus se mnou v plánu a jestli do
toho bude zatahovat i Dereka a Caroline. Netuším, a z té nevědomosti se mi
začíná zmocňovat vztek. Po několika nekonečně dlouhých minutách zaslechnu otvírání
dveří a okamžitě trhnu hlavou tím směrem.
,,Už jsi se probudila, Eleno?“ Je to Klaus, to nebude nic
dobrého. Poslední dobou jsem si začínala myslet, že Klaus je docela fajn, že se
změnil k lepšímu, ale po nedávných událostech jsem svůj názor
přehodnotila. Klaus nemá žádné sebemenší právo mě tu věznit. Nic špatného jsem
neudělala, jen se chovám tak, jak se chovat mám. Takto jsem se měla chovat už
od chvíle, kdy skončil můj bezcenný lidský život, ale potlačovala jsem to a teď
nemůžu pochopit, proč jsem se tomu úžasnému životu neoddala už tenkrát. Když je
to tak krásné, je krásné jen tak proplouvat životem a bezmezně si ho užívat. Je
krásné nemít starosti z ničeho ani strach z nevědomosti toho, co bude
následovat.
Je krásné řídit se těmito pravidly:
1. Žij tak, jako by tento den byl tvým posledním dnem.
2. Existuje POUZE teď a právě tady.
1. Žij tak, jako by tento den byl tvým posledním dnem.
2. Existuje POUZE teď a právě tady.
Jsou pravdivé a nejen proto se jimi řídím. Právě ta
pravidla, ještě více posilují fakt, že mě irituje to, že tu jen ležím, bez
ponětí o času, a nemůžu nic dělat.
,,Ano, samozřejmě jsem vzhůru, jak vidíš.“ Zavrčím na
Klause. Klaus se pobaveně zasměje.
,,Ani na smrtelné posteli si nedokážeš odpustit svůj obvyklý
cynismus?“ Řekne Klaus a mě to dojde, umím čít mezi řádky.
,,Chystáš se mě zabít?“ Klaus se opět zasměje.
,,Samozřejmě že ne, Eleno.“ Nejsem si jistá, zda mu mám
věřit, přesto se mi trochu úlevy dostane. Jenže Klaus otočí karty na druhou
stranu. ,,Já tě nezabiju, ale někdo jiný může.“
,,Co to?!“ Škubnu sebou ve snaze se uvolnit z pout.
,,Klausi, pusť mě. Nic jsem ti neudělala, proč mi to děláš?“
,,To sama snad víš ne, Eleno?“ Zašeptá provokativně něžně a
pohladí mě po vlasech. ,, Jsi jen přítěž, zbytečná, nahraditelná.“ Ta slova mi
jako ozvěna pořád zní v hlavě. Přítěž,
zbytečná, nahraditelná.
,,Caroline tě bude nenávidět a její srdce zpět už nikdy
nezískáš.“ Zavrčím. Klaus se nakloní k mému uchu ,,Pochybuju,“ zašeptá.
,,po tom, jak jsi se předvedla, o tom pochybuju. Teď tě nenávidí, nechá mě tě
zabít.“ Odmlčí se. ,,A ráda.“
***
Už tu ležím bůhvíjak dlouho. Nemám sebemenší ponětí o čase.
Nevím, jaký je den a nevím, zda je den nebo noc. Mám hlad, strašný hlad,
žaludek se mi hladem přímo svíjí. Krk mám vyprahlý, vyprahlý jako Saharu. Za tu
dobou, kterou zde jsem, jsem dostala jen jednu sklenici krve. To nestačilo ani
k tomu, abych utišila krutou žízeň, natožpak si v těle udělat zásoby.
Nesnáším to, nesnáším tu bezmoc, nesnáším jen tak ležet a
čekat, čekat na něco, co ani nevypadá dobře. Jak ráda by jsem mu ublížila. Ráda
by jsem ublížila Klausovi, chci aby trpěl, neskutečně moc trpěl. Chci aby na
kolenou prosil o odpuštění, kterého by se mu z mé strany stejně nedostalo.
Opět, dokonalá kapitola <3 , Vůbec se mi ale nelíbí kam to směřuje! =D Ale jsem si jistá, že se hrozně mooc těším na další kapitolu, tahle byla kratší než ty předtím, což mě trochu mrzí, ale bylo to dokonalé <3
OdpovědětVymazatDěkuju <3 Já vím, že je kratší a mám pocit, že už všechny kapitoly budou takto krátké :( No ale, ještě by mě zajímalo, kam myslíš že to směřuje? :D
VymazatBezvadný. Kdy přidáš další díl? Jsem nedočkavá jako malé dítě.
OdpovědětVymazatJsem moc ráda, že se povídka líbí. Nicméně, další by mohl být už ve středu .)
VymazatAhoj, jsem tak trochu zpátky a prosím o vyjádření k tomuto článku - http://lostvampirestories.blog.cz/1403/cisty-stit
OdpovědětVymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatWoW :) Děkuju, že jsi na mě nezapomněla :D Moc si toho vážím :) Jako affko máš ikonku Elijaha :)
OdpovědětVymazatNa tvoje povídky nešlo zapomenout ;) A děkuju :)
Vymazat