Ráno mě probudí sluneční paprsky. Slunce je vysoko na
obloze, už by mělo být poledne. Vedle sebe vidím ležet muže s nádherným
vypracovaným hrudníkem. Je to Klaus Mikaelson, původní hybrid a já vůbec
netuším, kde jsem se tu vzala, ale pak, když se mi vzpomínky začnou vracet, mi
to dojde. Vybavím si včerejší noc, nebo spíše dnešní ráno. Zvednu se
z postele, ale tak, abych neprobudila Klause, seberu ze židle své
oblečení, do čeho se v mžiku obléknu. Na zlomek vteřiny pohlédnu
z okna, ale něco mě zarazí. Podívám se znovu a skutečně ho vidím.
,,Ne, to není možné.“ Zaprostestuju tak tiše, aby to Klaus
neslyšel. Zamrkám, jako bych chtěla halucinaci odehnat. Jakmile se na to místo
znovu podívám znova, už tam není, zmizel. Očima kmitám po celém náměstí a
hledám ho, jestli tam náhodou někde není. Bezvýsledně, náměstí je liduprázdné.
Není tam a mě se srdce, které poskočilo nadějí, opět sevře.
,,Klausi.“ Ozve se pisklavý hlas, který až moc dobře znám,
někde z přízemí.
,,Vstávej už konečně.Je poledne.“ Klaus jen zamručí, převalí
se na bok a dál nerušeně pokračuje ve spánku. Měla bych odtud zmizet. Znovu
pohlédnu z okna a zjišťuju, že náměstí je doslova opuštěné. Sednu si do
okna a naposledy pohlédnu na Klause. Jakmile se začnou otevírat dveře, z okna,
vysokého čtyři metry nad zemí, vyskočím a jemně dopadnu na zem, načež se
rozběhnu. Po pár minutách se zorientuju a dorazím domů. Jakmile vstoupí do
domu, zjišťuju, že nikdo není doma.
,,Super!“ Zavýsknu a bundu pohodím na židli, načež otevřu
lednici a vytáhnu z ní pytlík krve. Krev si naliju do skleničky a trochu
upiju. Zaplaví mě vlna euforie. Z konferenčního stolku, ke kterému
přitančím, vezmu ovladač na hi-fi a zapnu ho. Z reproduktorů se začnu
valit hudba a já se začnu vlnit v jejím rytmu. Naslouchám té hudbě a
vnímám každý tón, vnímám jak mi pulzuje celým tělem. Pohybuju se v rytmu
rychlé hudby a občas upiju ze své sklenice s krví. Okamžik mě natolik
pohltí, že si ani neuvědomím, že ve dveřích stojí Derek a kouká na mě
s překvapeným výrazem.
,,Ahoj Dereku, jak to jde?“ Řeknu poněkud rozjařeněji, než
by jsem měla.
,,Eleno, ty jsi sjetá?“ Táže se Derek a přejde
k hromadě prázdných sáčků o krve, která se začala kupit na stole.
,,Já nevím, mami, jsem?“ Odpovím a opět si loknu ze svého
nápoje. Derek přejde k hi-fi a vypne ho. Já se otráveně svalím do křesla.
,,No tak…zase to zapni, ty ničiteli zábavy.“
,,Eleno, prober se proboha!“ Řekne Derek, zatím co ke mně
přejde a jemně mě pleskne po tváři. Já se ohradím.
,,Ježiši Dereku!Nejsi moje matka!“
***
Ano, to je ono, takto má správná party vypadat. Pozvala jsem
několik lidí a ti pozvali další a oni zase další. Dům je plný k prasknutí.
Nic tu nechybí. Pivo, ani ostrý alkohol, ani pořádná tráva. Derek i Caroline
zmizeli, tak mám dům jen sama pro sebe a rozhodla jsem si ho využít takto,
rozhodnutí se mi líbí. Je mi skvěle, mezi těma nalitými a sjetými lidmi, kteří
se přišli bavit. Jak vidím ty lidi, jednoduše proplouvající životem, mě něco
napadne a hodlám to hned uskutečnit.
Vylezu na kuchyňský stůl a začnu se vlnit. Slyším, jak
několik mužů u stolu, na nějž jsem si stoupla, zalapá po dechu, udělá mi to jen
dobře a přidám na intenzity. Po chvilce se už u stolu utvoří větší hlouček
lidí, převážně muži, a sledují mě, jakou dělám podívanou. Snažím se do toho dát
co nejvíce a líbí se mi to.
Po chvíli mě začne bolet tělo a rozhodnu se, že si na chvíli
odpočinu, a tak seskočím ze stolu se slovy:
,,Představení skončilo.“ Čímž si vysloužím několik
nesouhlasných zamručení a zamířím k baru, kde si vezmu jednu skleničku
skotské.
,,Dobrý večer, Prostě Eleno.“ Slyším za zády hlas, Klausův
hlas. Otočím se za hlasem a vidím Klause, jak se opírá o bar a v ruce drží
skleničku čehosi.“
,,Dobrý Niku.“ Oplatím pozdrav.
,,Kam jsi se ráno poděla, Prostě Eleno?“
,,Omlouvá se Niku, ale spěchala jsem a nechtěla jsem tě
budit.“ Odpovím mu na jeho otázku. Klaus se pousměje, zjevně mi na to neskočil,
ale to mi momentálně nedělá těžkou hlavu.
,,Sorry Niku, ale musím něco vyřídit. Bav se.“ Načež odejdu
a přistoupím k jednomu mladému páru, který se líbá. Kluka od dívky odtrhnu
a vášnivě ho políbím.
,,Co?“ Podiví se ta dívka, která měla toho blonďatého kluka
před chvílí zcela jen pro sebe, a pusa jí v údivném “O“ zůstává nadále.
Kluk se ale nebrání a mým polibkům neodporuje, naopak mi je oplácí. Na okamžik
se od něj odtáhnu.
,,Nech tady svou dívku a pojď se mnou.“ Oční zorničky se mi
protahují a zase stahují, vím, že se mnou půjde.
Po chvíli už stojíme v jednom prázdném pokoji. Ten
kluk, dozvím se, že se jmenuje James, se mě pokusí opět políbit, ale já ho
stejně jako Jacka, odstrčím, ale jen na dálku své paže, načež mu řeknu aby
nakřičel a nebránil se, jeho pohled zeskelnatí a já vím, že se to povedlo.
Zhluboka se nadechnu, v puse ucítím sbíhající se sliny a
zakručí mi v břiše.Mám hlad, mé tělo touží po krvi a já mu ji ráda
dopřeju. Koneckonců, na tom závisí můj život, je to něco, bez čeho nedokážu
žít. Prolévat krev jen za to abych mohla žít? Za tu nesmrtelnost to stojí!
Vycením své špičáky a oči se mi podlijí krví. Nakloním se
nad Jamesův krk a prokousnu ho. Prokousnu hlavní tepnu a do krku se mi začne
vlévat vlna krve a já ji dychtivě polykám. Chci víc a více. Z přívalu
energie, která mě celou pohltí, se mi zatočí hlava a je to nádherný pocit.
Jakmile Jamesovo srdce přestane tlouci, jeho bezvládné tělo odhodím a Jamesovo
tělo se zhroutí vedle skříně s knihami. Já sama se také zhroutím
k zemi vyčerpaná tou energii. Jsem sice vyčerpaná po psychické stránce,
ale fyzicky jsem silná. Mám pocit, že by jsem mohla pouhým zatlačením zbořit
celý mrakodrap.
,,Eleno, co to má znamenat?“
***
Derek sedí v baru a láme si hlavu nad Eleniným
chováním. Nechápal, kde se v ní vzala ta energie a protivnost. Rohodl si o
tom s někým promluvit a proto na mobilu vytočí Carolinino číslo. Chvíli je
slyšet jen vyzvánění druhého telefonu, ale pak následně i Carolinin hlas:
,,Ahoj Dereku, jestli něco potřebuješ, hned to vyklop, nemám
moc času.“ Typický hlas Caroline Dereka trochu překvapí, ale neřeší to, teď
musí řešit Elenu.
,,Caroline, můj kamarád, upír, se začal chovat divně. Nějak
rozjařeněji, neobvykle. Co myslíš, že by to mohlo být?“
,,Co si o tom myslí Elena.“
,,Nemůžu se jí dovolat.“ Použije Derek jednoduchou lež.
,,Nevím, ale možná. Nemá ten tvůj kamarád jakoby…jak bych to
řekla? Jako kdyby se o nic nestaral, jako kdyby mu bylo vše jedno?“
,,Ano, tak nějak to odpovídá.“
,,Tak v tom případě máš s kamarádem problém. Teď
ho nic nezastaví aby začal masově vraždit. Po případně vyvraždit celé město a
to by nebylo dobré. Má totiž vypnuté emoce.“
,,Caroline, tak už to polož.“ Ozve se z druhé strany
mužský hlas, ale nepatří Isaacovi. Patří někomu jinému a Derek netuší komu, jen
ví, že tohle je pro jeho kamaráda Isaaca špatné.
,,Děkuju Caroline.“
,,Není za co,Dereku, ahoj.“
,,Ahoj.“
‘Tak to je problém.‘ Pomyslí si Derek. Musí s Elenou
něco udělat. Derek neví co, ale ví, že ji musí nejdříve najít. Na bar položí
bankovku, kterou zaplatí své pití, oblékne se svoji černou bundu a vykročí
z baru do noci. V hlavě se mu převaluje spoustu otázek, na něž nemá
odpovědi a to ho dovádí ke vzteku.
Jakmile se Derek přiblíží k domu na sto metrů, začne
slyšet hudbu, která z něj vychází a hned si pomyslí, že je to špatné, to
dopadne špatně. Když má dům na dohled, vidí, že jeho domněnky byli správné.
V jejich domě se pořádá party.
,,Kde je Elena Petrova?!“ Zakřičí Derek jen co vejde do
svého, přelidněného domu. Přes hudbu a veselí, které zde vládne, no nikdo
neslyší, načež Derek zakleje:
,,Doprčic Eleno.“ Derek se začne ptát různých přítomných,
ale bezúspěšně, až nakonec dojde k muži, jehož hlas mu přijde povědomý,
jako by ho odněkud znal, jen si nemůže vzpomenout odkud.
,,Hey. Nevíš kde je hostitelka?“ Optá se Derek.
,,Vím.“ Odpoví bezvýrazně a lokne si svého pití. Jednoslovná
odpověď Dereky vytočí, ale ustojí to.
,,A mohl by jsi mi, prosím, říct kde?“
,,Mohl.“ Opět neurčitá odpověď. Derek muže chytí pod krkem a
přitlačí ho ke zdi. Muž se nepřestává usmívat, což Derek nechápe. Muž také
zvedne ruku a chytí Derekovo zápěstí ruky, která ho škrtí a stiskne. Derek
následkem bolesti, kterou mu muž způsobuje, poleví a pustí mužovo hrdlo.
Uvědomuje si, že proti němu nemá šanci a tak ustoupí.
,,Se mnou by jsi si zahrávat neměl. Jsem totiž Niklaus Mikaelson
a myslím si, že jsi o mně už slyšel.“ Představí se muž s výhružkou.
,,Ty jsi Klaus, ten Klaus?“ Podiví se Derek.
,,Ano, zjevně ano.“
,,Proč jsi nepřijel za bratrem?“ Zeptá se Derek Klause, čímž
ho rozesměje.
,,A víš, že jsi už třetí, kdo se mě na tohle ptá?“
,,Ne, nevím.“ Odsekne Derek. ,,Kde je Elena?“
,,Támhle.“ Ukáže Klaus na dveře jednoho pokoje.
,,Díky Klausi, pak si někdy musíme popovídat.“ Poplácá Derek
Klause po rameni, čímž ho překvapí, a Derek vykročí k místu, kam Klaus
ukázal.
Derek otevře dveře od pokoje a hned se zarazí. Nejenže cítí
krev, lidskou krev, ale i vidí mužské bezvládné tělo ležící na zemi a Elenu
sedící na koberci v euforickém opojení krve.
,,Eleno, co to má znamenat?“
Během několika vteřin se vedle Dereka objeví Caroline a po
dalších několika vteřinách, kdy už prvotní šok odpadne, vyjekne:
,,Panebože, Eleno?“
***
,,Tak v tom případě máš s kamarádem problém. Teď
ho nic nezastaví, aby začal masově vraždit. Popřípadě vyvraždit celé město a to
by nebylo dobré. Má totiž vypnuté emoce.“ Řekne Caroline Derekovi do telefonu.
,,Caroline, zak už to polož.“ Zašeptá Caroline Klaus do ucha
a políbí jí do vlasů. Caroline položí ruku na mikrofon, aby jí Derek neslyšel a
řekne Klausovi:
,,Klausi, prosím, teď ne. Musím vyřešit něco důležitého.“
,,Dobře Caroline, ale pospěš si.“ Odpoví Klaus, svalí se na
postel a zavře oči, nad tou jeho nevinností se Caroline musí pousmát. Plně si
uvědomuje, že to není ten muž, který se před sto-třiceti-šesti lety pokoušel
zabít její přátele a uvědomuje si také, že ho miluje, že našla lásku svého
života. Nyní ale nemůže řešit svou zamilovanost, ale musí řešit Derekova
kamaráda.
,,Děkuju Caroline.“ Ozve se Derekův hlas, jen co se Caroline
omluví za chvilkovou nepřítomnost.
,,Není za co, Dereku. Ahoj.“
,,Ahoj.“ Oba zároveň položí mobil a Caroline nad tím začne
uvažovat. Něco jí napadne, něco děsivého a téměř nepředstavitelného a rozhodne
si to ověřit.
,,Omlouvám se Klausi, ale mám problém.“
,,Co je Caroline?“ Zeptá se jí Klaus něžně?.
,,Derek se mě ptal, co může být s jeho kamarádem, který
vypnul emoce. No a já mám takový pocit, že to není kamarád ale kamarádka.
Myslím Elenu Petrovou a ono by to i sedělo. Po tom, jak se včera večer chovala,
by to mohla být ona.
,,Co chceš dělat, Caroline?“
,,V první řadě ji musíme najít. Navrhovala bych začít u nás
v domě.“
,,Dobře, jdeme na to.“ Odpoví Klaus, trochu zklamaný ze
změny plánů, ale pro Caroline a její kamarády udělá cokoliv a proto se hned
začne oblékat.
,,Jdeme?“ Zeptá se Caroline o pár minut později, co už jsou
oba připraveni odejít.
,,Jdeme.“ Potvrdí Klaus a Caroline za nimi zabouchne dveře a
vyjdou do chladné noci, kterou osvětluje měsíc, který včera byl v úplňku a
ze kterého během čtyřiadvacet hodin už kousek ubylo.
Když oba vejdou do domu, kde Caroline se svými přáteli
bydlí, Caroline zakleje. Překvapí ji to a hodně, teď už nemá pochyb, ví, že
skutečnou, lidskou Elenu by uspořádat tak divokou párty nenapadlo. Musí ji
najít, a to okamžitě.
,,Musíme ji najít. Elenu. Rozdělíme se.“ Klaus jen přikývne
neschopen slov z této podívané. Caroline se pustí do prvního patra a Klaus
se vydá hlouběji do davu. Po chvíli už Elenu vidí, jak stojí u baru a jak si
bere skleničku skotské.
,,Dobrý večer, Prostě Eleno.“ Použije přezdívku z dnešního
rána. Elena se za Klausovým hlasem otočí.
,,Dobrý Niku.“ Oplatí pozdrav.
,,Kam jsi se ráno poděla, Prostě Eleno?“
,,Omlouvám se Niku, ale spěchala jsem a nechtěla jsem tě
budit.“ Klaus ji ale neuvěří, ví, že vyskočila z okna jeho pokoje, jen co
se Caroline snažila dostat do mého pokoje.
,,Sorry Niku, ale musím něco vyřídit. Bav se.“ A s tím Elena
Klause opustí. Klaus Elenu nadále sleduje, vidí, jak přistoupí k jednomu líbající
se páru. Elena kluka dívce přebere a vášnivě ho políbí. Dívka, které před
chvílí kluk patřil, otevře pusu do údivného “O“. Klaus vidí, jak se Elena od
kluka odtáhne a něco mu řekne. Přes ten hluk a dálku to Klaus přesto slyší.
,,Nech tady svou dívku a pojď se mnou.“ Použije na něj Elena
nátlak a odtáhne ho od té dívky, během chvíle oba zmizí za jakýmisi dveřmi. Teď
si je Klaus už jistý, je si stoprocentně jistý s tím, že Caroline měla
pravdu, pravdu v tom, že Elena vypnula své emoce. Ani Klaus sám netuší,
proč Caroline hned nepodá hlášení, nějakým způsobem ho to fascinuje. Fascinuje
ho sledovat upírá bez emocí v akci a proto se rozhodne s hlášením chvíli
počkat.
,,Kde je Elena Petrova?“ Uslyší Klaus odkusi hlas, který
pozná, pamatuje si ho z rozhovoru, který vedla Caroline se svým kamarádem,
to musí být on. Klaus na dotaz nereaguje, na to je moc zlomyslný.
O pár minut později vidí, jak se k němu ten muž blíží a
osloví ho.
,,Hej, nevíš, kde je hostitelka?“
,,Vím.“ Odpoví Klaus bezvýrazně a napije se ze svého pití.
Klaus vidí, jak muže jednoslovná odpověď vytočila a Klaus se nad tím v duchu
pousměje.
,,A mohl by jsi mi prosím říct kde?“ Položí další otázku muž
naštvaně.
,,Mohl.“ Tentokrát to muž neustojí a chytí Klause pod krkem
a přitlačí ho na zeď. Klaus se usměje nad jeho hloupostí a ještě jeden úsměv
navrch nad mužovým údivem Klaus zvedne svou levou ruku a chytí muže za zápěstí
ruky, která ho škrtí a stiskne. Krátce na to cítí, jak sevření na krku povolí a
jak nakonec muž ustoupí.
,,Se mnou by jsi si zahrávat neměl. Jsem totiž Niklaus
Mikaelson a myslím, že jsi o mě už slyšel.“ Představí se Klaus a v mužově obličeji
vidí zděšení.
,,Ty jsi Klaus, ten Klaus?“ Podiví se muž.
,,Ano, zjevně ano.“
,,Proč jsi nepřijel za bratrem?“ tím muž Klause rozesměje.
,,A víš, že jsi už třetí, kdo se mě na tohle ptá?“
,,Ne, nevím.“ Odsekne Derek. ,,Kde je Elena?“
,,Támhle.“ Ukáže Klaus na dveře jednoho pokoje, za nimiž
zmizela Elena s tím klukem, na kterého použila nátlak.
,,Díky Klausi, pak si někdy musíme popovídat.“ Řekne muž a
poplácá Klause po rameni. Klause tím gestem překvapí a odejde k místu, kam
Klaus ukázal.
,,Dobře, to je už i na mě moc.“ Povzdechne si Klaus a
vytáhne z kapsy u kalhot mobil, načež vytočí Carolinino číslo.
,,Mám ji.“ Ohlásí , jakmile to Caroline zvedne a popíše jí,
kde se elena právě nachází.
,,Dej na sebe pozor.“ Řekne ještě Klaus a telefon položí.
***
,,Dej na sebe pozor.“ Tato slova Caroline zní v hlavě ještě
o chvíli později, kdy už dojde ke dveřím, které jí Klaus popsal. Ještě než
vejde dovnitř, slyší Derekova slova:
,,Eleno, co to má znamenat?“ Caroline si uvědomuje, že tohle
dopadne špatně. Caroline rozrazí dveře a vidí Elenu jak sedí zhroucená na
koberci s pusou celou od krve, několik metrů dál leží bezvládné tělo,
kterému přestalo srdce tlouci a Dereka stojícího vedle ní, strnulého šokem.
Nakonec se Caroline podaří ze sebe dostat:
Panebože, Eleno?“
Je to skvělá kapitola <3 , dost jsem se v tom na okamžit zamotala =D přitom, když si popisovala jak leží Klaus a Caroline v posteli jsem se musela hrozně smát =D , ale celkem mi přišlo jen malinko nudné to jak se to tam vše opakovalo =D ale jinak to bylo vážně skvělé <3 myslím, že kdyby jsi to tam nepsala z tolika pohledu tak by to bylo poloviční =D , ale znovu smekám, je to fakt bomba <3 těším se na další díl <3 <3
OdpovědětVymazatTrochu mám problém se v tom komentáři vyznat :D
OdpovědětVymazatDěkuju, že se ti to líbilo <3 Mám taky pocit, že to muselo být nudné, když se tam vše opakovalo :)
"myslím, že kdyby jsou to tam nenapsala z tolika pohledu, tak by to bylo poloviční" -Nejsem si jista, jestli to mám brát jako kompliment nebo ne :/ :D
Opět děkuju, za to ze se ti to libilo a jsem rada, ze se tesis na dalsi dil <3
Neber to špatně =D tak jsem to nemyslela =D není to ani kompliment a ani urážka, jen podotknutí, protože jsi si stěžovala, že je to mooc dlouhé =D tak ti říkám proč =D =D =D
VymazatOpět si nejsem jistá, jestli mě to má utěšit nebo ne :D
VymazatÚžasné. Kdy přidáš další díl?
OdpovědětVymazatJsem ráda, že se ti to líbilo a další díl bude snad do konce týdne ;)
Vymazat