Byla jsem na
pokraji svých sil,začal se mi mlžit zrak a upadla jsem do bezvědomí.Moje duše
už nebyla mezi živými a má poslední myšlenka patřila tomu,jenž jsem ho
milovala.
,,Ne nemůžeš
nás opustit.Jsi příliš cenná na to abys umřela mladá.Máš před sebou ještě celý
život,ať jako člověk tak jako upír.Po celý svůj život jsi milovala a byla
milována.Svět nemůže přijít o tak výjimečnou osobu jakou jsi ty…‘‘hlas se mi
zadrhl a já nechal svoje myšlenky volně plout.Vzal jsem ji do náruče a donesl
do jejího domu,v očích jsem měl slzy,položil jsem ji na postel a přikryl
dekou.Byla bledá a studená.Takovou jsem si ji nechtěl pamatovat tak jsem
alespoň zavzpomínal na staré dobré časy.Když jsme bojovali s bratrstvem
pětky nebo jak jsme se opily v Louvre nad Klausovvými obrazy.Staré dobré
časy.
Páni! Nádhera <3
OdpovědětVymazatDíky. <3
Vymazat