Vešel jsem
do domu,byl zchátralý, našpicoval jsem uši abych zaslechl případné známky
spiknutí. Nic jsem neslyšel tak jsem vyčkával dokud dívka která mě zavolala
abych přijel do toho to zapadákova, nestanula pod schody naproti mně, pak jsem ji
oslovil:
,,Rose-Marie…Můžeme
si někde promluvit?‘‘ pokynula mi abych šel do vedlejšího pokoje se slovy:
,,Ano.Tady‘‘ Byla
nervózní a dýchala nepravidelně. ,,Musíš mi prominout ten dům‘‘ dodala.
,,Ale ne. Co
je trocha špíny?‘‘ odpověděl jsem jí zdvořile a otočil jsem se kolem sebe abych
si dům pořádně prohlédnul. Bylo vidět že zde léta nikdo nebydlel ,,Já to
naprosto chápu‘‘ dodal jsem a zavřel jsem dveře které byli doposud otevřené a
vydal jsem se do vedlejší místnosti a Rose-Marie mě následovala.
Vždycky jsem
byl zdvořilý a proto pro mě bylo trochu těžké nasadit ostřejší tón.
,,Tak mi
řekni, co ti dává odvahu zavolat mi?‘‘ Rose-Marie kráčející za mnou mi upřímně
odpověděla:
,,Chci svou
svobodu, už mě nebaví utíkat.‘‘ To dávalo smysl ale pokračovala. ,,Ty jsi
v takové pozici, že mi ji můžeš zaručit.‘‘ Ohlédl jsem se přes rameno a
potvrdil jsem její slova:
,,Mohu
udělit milost tobě i tvému mazlíčkovi. Pod jakým jménem se skrývá
nyní? Trevor.‘‘poslední slovo jsem řekl s úšklebkem. ,,Pokud se mi bude
chtít‘‘ a potvrdil jsem to, že nemusí tak být. Jenže Rose-Marie řekla něco co jsem
nečekal:
,,Katerina
Petrova…‘‘To mě zaujalo. Před lety, když byla ještě člověkem, jsem ji stejně jako
můj bratr Niklaus miloval. Se zájmem jsem se k Rose-Marii
otočil. ,,Poslouchám‘‘ řekl jsem se zájmem a Rose-Marie se dala do vyprávění:
,,V roce
1864 neuhořela v tom kostele.‘‘ To bylo zajímavé a usedl jsem do křesla abych
mohl pozorněji poslouchat. ,,Pokračuj‘‘ pobídl jsem ji.
,,Přežila
to‘‘ po dlouhých letech nějaká dobrá zpráva o linii Tatii Petrové. Snažil jsem
se nedávat najevo velký zájem tak jsem se jenom bez jakýchkoliv emocí zeptal
,,Kde je?‘‘ a Rose-Marie jsem přesvědčil
,,Nevypadáš, že
by tě to překvapilo.‘‘ Konstatovala.
,,Když jsi
mě zavolala a pozvala na tenhle konec světa, který je pouhé tři hodiny od
města, které známe jako Mystic Falls, domyslel jsem si, že to bude něco společného
s Katerinou. Máš ji ve svém držení?‘‘
,,Ne, mám
něco lepšího.‘‘ tímhle mě opravdu zaskočila ,,Mám její dvojnici.‘‘
,,To je
nemožné, její pokrevní linie skončila u ní. To vím jistě‘‘
,,Máš špatné
informace.‘‘ vyvrátila moje slova, vzpřímil jsem se ,,Ukaž mi ji.‘‘
,,Elijahu, jsi
čestný muž. Jsi muž kterému se dá věřit ale chci slyšet jak to znovu řekneš.‘‘
zadržela mě s naléhavostí v hlase.
Rose-Marie
měla pravdu, svého slova vždy dostojím. ,,Máš mé slovo, že ti dám milost‘‘ Rose-Marie
chvíli zaváhala ,,Následuj mě‘‘ a odešla z místnosti s tím abych ji
následoval.
Zvedl jsem
se z křesla a šel za ní. Prošli jsme osvětlenou chodbou. Pak jsem ji
uviděl. Bylo to nejkrásnější stvoření jaké jsem kdy viděl. Opravdu to byla
dvojnice. Byla vyděšená. Upíří rychlostí jsem se před ní postavil. Ustoupila přede
mnou. Slyšel jsem jak jí zběsile bušilo srdce a jak přerývaně dýchala. Zahleděl
jsem se do jejích očí, byli nádherně kaštanové. S Katerinou vypadali úplně
stejně ale přesto byla tahle dívka jiná. Naklonil jsem se k jejímu krku a
ucítil jsem krev, byla člověkem.
,,Ahoj.‘‘
pozdravil jsem plný uchvácení z ní. Z očí ji vyzařovala soucitnost, vroucnost
a loajalita. Taková Katerina nikdy nebyla, ta byla sobecká a záleželo jí jenom na
sobě samé. Dívka se klepala, nechtěl jsem ji vystrašit.
,,Máme před
sebou dlouhou cestu. Měli bychom jít.‘‘ zastrčil jsem jí pramen vlasů za
ucho ,,Počkej chvíli, musím ještě něco zařídit.‘‘ Dívka neodpověděla. Odvrátil jsem
se od ní.
Z pohledu
Eleny
Je tak
úchvatný, jsem si jistá že mu z očí nezračila nenávist ale údiv. Jsem ráda
že jsem nezačala tát pod jeho pohledem. Měl nádherné hnědé oči. Sledovala jsem ho
jak šel směrem k Trevorovi a Rose.
,,Hmm, tohle
stvoření je lepší než kdyby jste mi odevzdali Katerinu.‘‘poznamenal a ohlédl se
směrem ke mně a zase zpátky.
,,Svého
slova vždy dostojím a proto vám dávám svobodu, jakou jste si přáli‘‘ a Rose
s Trevorem zmizeli ještě než jsem stačila mrknout. Elijah se otočil směrem
ke mně, dlouze se mi zadíval do očí a já jsem si musela připomenout abych
dýchala. Vzal mě do náruče a vyšel ze zchátralého domu na letní vzduch a
sluneční svit.
Z pohledu
Elijaha
Byl jsem
úplně happy když jsem ji mohl držet v náruči, jenže ta dívenka tu chvíli
zkazila:
,,Hej, co to
děláš, pust mě prosím.‘‘ začala se vzpírat ale proti mně neměla šanci, nesl jsem
ji dál až k autu a ona se pořád nevzdávala. U auta jsem ji položil na zem
ale ona k mému údivu nezačala utíkat ,,Co chceš‘‘ ohradila se a založila ruce na prsou.
,,Nechci ti
ublížit…‘‘uklidnil jsem ji
,,Tak co ode
mě chceš? dožadovala se odpovědi
,,Neboj
se, nechci ti ublížit.‘‘ snažil jsem se uklidnit, dívali jsme si do očí, slyšel
jsem její zrychlené srdce a já si až teď uvědomil že vlastně neznám její jméno. ,,A
jak se jmenuješ‘‘
,,Alice
Petrova‘‘
Z pohledu
Eleny
Nevím proč
jsem zalhala, ale asi to tak bude lepší. Vůbec nemám ponětí co se mnou Elijah
udělá.
,,Alice…nádherné
jméno. Nasedni do auta.‘‘ Nevím proč, ale nějak jsem mu věřila.O tevřel mi dveře na
straně spolujezdce. Ochotně jsem nastoupila.S ám si sednul za volant a po chvilce
jsme se už řítili dálnicí.
Z pohledu
Elijaha
Nevěděl jsem
co s ní dělat abych ji neuvrhl do nebezpečí, tak jsem se rozhodl že ji
jenom odvezu domů a ona bude moci pokračovat život s rodinou a přáteli. Alice
když spí tak je tak nevinná, křehká tak úchvatná a zranitelná, chtěl bych ji
nadosmrti chránit ale vím že to nejde.
Když jsme
dorazili do toho temného města Mystic Falls byla už tma. Odvezl jsem ji před
dům. Vkradl jsem se oknem do jejího pokoje a položil jí na její postel. Pokoj
měla na svoji neobyčejnost až příliš obyčejný. Na nočním stolku měla několik
fotografii. Na jedné byli dva dospělí lidé, muž a žena, s Alicí, domyslel jsem si
že jde o její rodiče. Na druhé byli dvě dívky jejího věku, zřejmě kamarádky. Na
třetí byla s jedním klukem, při pohledu na obrázek mi zabolelo u
srdce. Alice se zavrtěla a tím na mě upoutala pozornost, na fotografie jsem zapomněl
uchvácen její krásou. Políbil jsem ji na čelo a byl pryč.
Z pohledu
Eleny
Co dělám u
sebe v pokoji? Co se stalo na posledy? Vybavuju si Rose a Trevora a jako
poslední co jsem dělala si vybavuju že jsem jela v autě a vedle mě řídil
Elijah. Co se stalo že nevím co tady dělám a jak jsem se sem dostala.S nažila
jsem se ještě na cokoliv vzpomenout dokud mě nevyrušil Jeremy:
,,Eleno, máš
volnou koupelnu.‘‘ ráno začíná jako každé jiné, až na to že mám hlavu plnou
starostí ohledně toho co se stalo včera. ,,Jo, už jdu.‘‘
(O tři
měsíce později)
Z pohledu
Elijaha
Jakmile jsem
se dostal z dosahu Mystic Falls zamířil jsem do New Orleans. Snažil jsem se
na Alici nemyslet, ale nešlo to. Byl jsem zoufalý, dokud jednoho dne za mnou
nepřišel můj bratr Niklaus s tím, abych mu pomohl s útokem na Mystic
Falls. To jsem nemohl dopustit. Odmítl jsem ho a vydal jsem se zpět do Mystic
Falls abych varoval Alici a její rodinu a přátele. Už jsem na kraji Mystic
Falls, Alice bydlí jen pár bloků odtud. Zaslechl jsem její hlas jak se baví ještě
s jedným mužským. Vydal jsem se tedy tím směrem. Po chvíli jsem ji zahlédl s klukem, zřejmě
to byl upír, s kým byla na jedné z fotografii které měla na nočním
stolku. Drželi se za ruce a mě bodlo u srdce. Zastavil jsem u nich a oslovil jsem
Alici:
,,Mohu
s tebou mluvit, Alice?‘‘ zeptal jsem se naléhavě, ten kluk se před ní
postavil jako by ji chtěl ochránit vlastním tělem a promluvil na mě
s vyrovnaným hlasem:
,,My se
známe?‘‘
,,S tebou
ne, ale s ní ano.‘‘ usmál jsem se na něj s výsměchem
,,Co jí
potřebuješ?‘‘
,,Neboj
se, nechci jí ublížit…přicházím v míru. Nech mě si s ní
promluvit…‘‘dosáhl jsem svého, on ustoupil a já jsem si mohl Alici pořádně
prohlédnout. Vypadala stejně jako před třemi měsíci jenom teď má opálenější kůži
která ji ladila s kaštanově hnědýma očima.
,,Alice…‘‘
nedokončil jsem větu protože mě přerušila
,,Omlouvám
se Elijahu ale já nejsem Alice Petrova, já jsem Elena Gilbertová. Omlouvám se že
jsem ti lhala ale nevěděla jsem jestli ti mohu věřit.‘‘
,,Chápu, teď
k tomu proč jsem přijel. Přišel jsem tě varovat. Můj bratr Niklaus, jde o
nejobávanějšího upíra na světě.Chce zaútočit na vaše město. Vím že máš kamarády
mezi upíry a kamarádku čarodějku. A jestli budete chtít mohu vám pomoci ochránit
Mystic Falls. Nedopustil bych aby se vám něco stalo rukou mého bratra.‘‘ řekl
jsem jí upřímně. Elena chvíli zaváhala a po chvíli padlo rozhodnutí:
,,Stefane, musíme
najít Damona, Elijahu pojď…‘‘
Elena,S tefan, Damon, jejich přátelé a
Elijah nakonec Klause odrazili a Klaus do Mystic Falls už nikdy nevkročil a ani
se ho nesnažil zničit prostřednictvím někoho jiného. Elijah se vrátil do New
Orleans a Elena o něm nikdy neslyšela, až doteď…
(O sedm let
později)
Z pohledu
Elijaha
Je to teprve
pár hodin co jsem vystoupil z letadla na pařížském letišti a teď se
chystám do Louvre se podívat na bratrovy obrazy. Vešel jsem do oddělení
neznámých umělců. Na lavičce před mým nejoblíbenějším obrazem seděla
dívka, dlouhé vlasy jí splývaly po ramenech až k pasu. Viděl jsem v ní
Elenu Gilbertovou, tu která mi ukradla mé srdce a ta která mi nedává spát. Vypadala
stejně jako při našem posledním setkání před sedmi lety tak je zřejmé že je
stejně jako já upírem. Sedl jsem si vedle ní a nasával její příjemnou vůni
kterou jsem už léta necítil. Na obraze před námi bylo renesanční sídlo
z 18. století. Kolem něj byli rozsáhlé zahrady plné barevných květů. V dálce
byl vidět les a vycházející slunce. V popředí bylo jezírko s kachnami. Byl
to domov mé rodiny. Bydleli jsme zde s přestávkami v 18. a 19.
století.
Z pohledu
Eleny
Elijah…ten
kdo ukradl mé srdce, ten kdo mi bral spánek, vidím ho po dlouhých sedmi letech.J e
krásně ostříhaný a jako vždy má na sobě oblek. Sednul si vedle mě a zamyslel se
nad obrazem před námi. Já jsem se také zamyslela nad obrazem. Kdyby ten dům byl
skutečný chtěla bych tam bydlet se svým mužem a našimi dětmi jenže vím že to
není možné, nemůžu mít děti protože jsem upírem. Po chvíli se Elijah zeptal
s očima pořád upřené na obraz:
,,Líbí se ti
ten obraz?‘‘ zeptal se mě s neskrývaným zájmem
,,Ano
Elijahu, je to můj nejoblíbenější v celé galerii.‘‘ odpověděla jsem mu popravdě
a ani já jsem nevzhlédla. Musela jsem neustále odolávat pokušení vzhlédnout a
Elijaha si prohlédnout lépe.
,,A
proč, smím-li se zeptat‘‘ Je jako vždy zdvořilý a nedokážu si ho představit se
zápornými vlastnostmi.
,,Připadá
mi, jako by toto místo stálo na kraji pozemského ráje.‘‘Elijahovi jsem neřekla
to podstatné.
,,A co si o
tom myslíš ty?‘‘ chvíli zaváhal
,,Že bych se
tam rád jednou vrátil. Být zase společně s rodinou…‘‘už jsem to nevydržela
a pohlédla jsem na něj, on se také na mě otočil.
,,To byl
tvůj domov?‘‘ Elijah pokýval hlavou a ponořil se do svých myšlenek a já věděla
že bych ho neměla rušit tak jsem se zase zaměřila na obraz.
Z pohledu
Elijaha
Byla to
nejlepší léta mého života. Byla to jedna z mála dob kdy jsme byli všichni
pohromadě bez neustálých nesvárů a hádek. Už jsem nad tím nechtěl přemýšlet tak
jsem změnil téma:
,,Mohu tě na
něco pozvat.‘‘ vytvořil jsem na svém obličeji nefalšovaný úsměv, a proč ne? Když
dívku kterou mám tak rád mám vedle sebe?
,,Ano, děkuju.‘‘ byl
jsem rád že mé pozvání přijala
Z pohledu
Eleny
Elijah mě
vzal do jedné kavárny jen pár bloků od galerie. Kavárnu vlastnil nějaký Elijahův
známý upír a proto skla v oknech byla tvrzená z dvojitého skla která
chránila upíry před slunečním zářením. Elijah nám obou objednal capucino. A
chvíli jsme se bavili o tom co jsme dělali těch posledních sedm let. Dozvěděla
jsem se že Elijah cestoval po světě a že byl téměř všude. Ode mě se dozvěděl že
já jsem první tři roky strávila s přáteli se kterými jsme bojovali proti
Klausovi. Potom jsme šli všichni žít na vlastní pěst ale jsme pořád v kontaktu. Oba
jsme se bavili. Dokud se to nestalo. Zrovna jsme se bavili o Salvatorových bratří
dokud se neozvala velká rána. Elijah mě povalil na zem a chránil mě před
padajícími střepy. Jeho obličej byl tak blízko mého a já cítila to napětí mezi
námi. Měla jsem chuť ho políbit ale v těchto podmínkách to nešlo. Padající
střepy nás řezali do nezakrytých míst. Musela jsem Elijaha odtud dostat. Upíři
kolem nás se chránili před sluncem které jim spalovalo kůži. Nebyl to pěkný
pohled.
Z pohledu
Elijaha
Cítím jak se
mi do kůže zarývají střepy ale pro ni to hodlám vydržet. Cítím také jak mě
opouští síla ale pro ni budu bojovat do posledních sil. Ještě se jí dlouze
zadívám do očí a chtěl bych ji ještě na rozloučení políbit jenže se mi začal
mlžit zrak a upadl jsem do bezvědomí.
Z pohledu
Eleny
,,Ne, Elijahu
nesmíš mě opustit.‘‘ Vzala jsem ho do náruče a odnesla ho k sobě domů, přes
mojí upíří sílu to nebyl problém, a položila ho na pohovku v obývacím
pokoji. Z ledničky jsem vytáhla krev a nalila mu trochu do pusy. Elijah se trochu
zavrtěl a otevřel oči, byl zesláblý, snažil se zvednout, jenže já jsem mu
v tom zabránila a srazila ho zpět na pohovku.
,,Ne, musíš
odpočívat Elijahu.‘‘
,,Ale
Eleno, jsem původní, mě jen tak nic nesloží.‘‘ odporoval s úsměvem.
,,Jo to jsem
viděla.‘‘ pronesla jsem kousavě
,,Ale
Eleno, jsem v pohodě. Pokud chceš abych odpočíval budu potřebovat jednu podmínku.‘‘
,,A to
jakou?‘‘ vzbudil ve mně zvědavost
Z pohledu
Elijaha
Zkusil jsem
zariskovat to, na co jsem dlouho čekal.
,,Tuhle.‘‘ povalil
jsem Elenu na pohovku pod sebe a přitiskl svoje ústa na její. Ani trochu
nezaváhala a přidala se ke mně. Byl jsem rád že neodporovala a moje polibky
opětovala. Cítil jsem v jejich polibcích chtíč a vášeň, jako by na to také
dlouho čekala. Byl jsem šťastný.
Z pohledu
Eleny
Byla jsem
šťastná. Bylo to, to co mi za celý život chybělo. Kolem mě přestal svět
existovat. V mém světě byl nyní jen Elijah a nic jiného. Po krátkých pár minutách
nebo dlouhých staletí jsme se odtrhly a dlouze se zadívali do očí. Oba dva jsme
se usmívali a také jsme oba věděli, že to bylo to, co jsme ta celá dlouhá léta
potřebovali.
naprosto dokonala povidka uplne sem se u ni usmívala a mrazilo me ses opravdu moc nadanna jen tak dal lucietekk
OdpovědětVymazatDěkuju <3
Vymazat